Kulička

3. leden 2010 | 17.14 |
› 

Kulička

Autor:Maupassant, Guy de


Originální název: Boule de suif (1908)

Rok vydání:1956

Vydavatelství: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Počet stran: 53


Hlavní postavy:

Kulička, Loiseauovi, Carré-Lamandonovi, hrabě a hraběnka de Bréville, Cornudet, pruský důstojník...

Popis:

Po prusko-francouzské válce je Francie obsazována Prusy, a několik obyvatel malého městěčka se proto rozhodne odjet do Havru a z něj pak případěn i do Anglie, aby se tak dostali z dosahu nenechavých pruských rukou. Osazenstvo vozu, který míří zasněženou Francií ke svému cíli, tvoří celkem deset osob - tři manželské dvojice, dvě jeptišky, "demokrat" Cornudet a obtloustlá prostitutka Kulička. Plánují do večera dojet do jiného města a ubytovat se, ale musejí zápasit s rozmary přírody v podobě závějí. Jelikož spoléhali na jídlo v krčmách, které jsou ale povětšinou kvůli Prusům zavřené, mají hlad. Ten však zažene jídlo od Kuličky, která se s ostatními ochotně rozdělí o své zásoby. Přenocovat hodlají v Tôtes, pruský důstojník, jež ve městě nyní velí, jim však druhého dne ráno odmítne vydat povolení. Cestující s nevolí musejí ve městě zůstat ještě několik dalších dnů - důvod? Důstojník si udělal zálusk na Kuličku, která ovšem vlastenecky odmítá splnit jeho přání. Ostatní s ní zponejprv souhlasí, nakonec ale sami dotlačí Kuličku k věci. Den na to se na ni ovšem už dívají s opovržením. Konečně vyjedou z města. Příběh je završen ve chvíli, kdy všichni začnou ve voze hodovat a nikdo z nich nenabídne hladové Kuličce, která si nestihla zabalit a která se proto ponížená, zoufalá a hladová dává do pláče. 

Vlastní komentář:

Povídka se četla velmi dobře a rychle, text obsahoval na jednu stranu mnoho detailů a podrobností, na druhou stranu měl však děj spád a atmosféru. Postavy byly dobře charakterizovány a čtenář si snadno dovedl celou situaci představit. Hezky vykreslený byl i vnitřní konflikt Kuličky mezi jejím vlastenectvím a požadavky a nátlakem ostatních.

Ukázka:

Ačkoliv jeho žerty byly žalostně nevkusné, všichni se bavili a nikdo se neurazil, neboť jako všechno, i pohoršení závisí na prostředí a ovzduší kolem nich bylo plné kluzkých myšlenek.   Při zákuscích už i ženy pronášely opatrné a vtipné narážky. Oči zářily, pili mnoho. Hrabě, který si i ve výjimečných chvilkách dovedl uchovat vznešenou důstojnost, pronesl líbivé přirovnání o konci pobytu na severním pólu a o radosti ztroskotanců, když vidí před sebou otevřenou cestu k jihu.   Rozdováděný Loiseau se zvedl a připíjel "na vysvobození". Všichni vstali a tleskali. Dokonce i velebné sestry, když je dámy vyzvaly, byly ochotny smočit rty v šumivém víně, jež dosud nikdy neochutnaly. Prohlásily, že to chutná jako šumivá limonáda, ale že je to přece jen jemnější.   Loisea vystihl poměry, když si postěžoval: "To je škoda, že tu nemáme piano, mohli jsme si zatancovat čtverylku."   Cornudet nic neříkal a ani se nehýbal; dokonce tvářil vážně a zamyšleně; chvílemi se dokonce tahal za bradu tak zuřivě, jako by si chtěl svůj obrovský plnovous ještě prodloužit. Když se konečně k půlnoci chystali rozejít, vrávorající Loiseau ho píchl prstem do břicha a zabrebtal: "S vámi dnes není žádná švanda; ani nepromluvíte, občane."   Cornudet zvedl prudce hlavu, rozhlédl se svítícíma, zlostnýma očima po společnosti a křičel: "Říkám vám všem, že jste sehráli pěknou sprosťárnu." Vstal a ve dveřích ještě opakoval: "Pěknou sprosťárnu."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.79 (14x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře