Stařec a moře
Autor: Hemingway, Ernest
Originální název: The Old Man and the Sea (1952)
Rok vydání: 1985
Vydavatelství: Odeon
Počet stran: 66
Hlavní postavy:
stařec Santiago, chlapec
Popis:
Starý rybář Santiago žije sám ve své chatrči na pobřeží Kuby, kde mu společnost dělá pouze chlapec, který mu nosí jídlo a návnady na ryby, Je období velkých ryb a stařec se vydává na moře za úlovkem. Zabere mu opravdu obrovská ryba, která ve snaze osvobodit se odvleče celý člun daleko na otevřené moře. Když se po pár dnech unaví a stařec ji zabije a vydá se na zpáteční cestu, přiláká její pach žraloky. Vyčerpaný stařec se s nimi snaží bojovat, ale když mu dojdou zbraně i síly, oddá se osudu a pádluje ke břehu. Tam padne vyčerpáním. Další den celá vesnice obdivuje kostru obří ryby, která jediná z úlovku zbyla.
Vlastní komentář:
Hemingway napsal tuto knihu metodou ledovce= zmíněno je pouze to důležité (špička), zatímco spoustu věcí, které autor musel znát k napsání knihy a které dokreslují situaci (tělo ledovce), si jen domýšlíme ale v knize nejsou. Osobně mám tuto metodu ráda, poněvač se takové knihy rychle a dobře čtou, i když zanechají ve čtenáři dojem rovnající se normálně "tlusté" knize. Oslovily mne i myšlenky, které jdou rybáři hlavou v průběhu celé knihy.
Ukázka:
Odpočíval, jak byl přesvědčen, asi dvě hodiny. Měsíc teď vycházel pozdě, takže neměl podle čeho odhadnout čas. A neodpočíval taky skutečne, leda ve srovnáním s předchozí námahou. Stále ještě snášel na ramenou tlak šňůry, ale opřel se teď levičkou o pažení přídě a svěřoval odpor proti tahu ryby čím dál víc loďce samé. Jak by to bylo jednoduché, kdybych mohl šňůru uvázat ke člunu, pomyslel si. Ale ryba by ji mohla jedním malým škubnutím přetrhnout. Musím odpérovat napětí šňůry vlastním tělem a musím být každou chvíli připraven popustit šňůru oběma rukama. "Ale ještě jsi vůbec nespal, dědku," řekl si nahlas. "Půl dne a noc a teď ještě jeden den, a tys nespal. Musíš si něco vymyslet, aby sis trochu zdříml, jestli bude ryba plout klidně a rovnoměrně. Jestli se neprospíš, nebudeš pak možná mít jasno v hlavě:" Mám v hlavě dost jasno, odpovídal si v duchu. Až moc jasno. Tak jasno, jako jsou jasné hvězdy, moje sestry. Ale přece jen musím spát. I hvězdy spí a měsíc a slunce spí, dokonce i oceán někdy spí, v jistých dnech, kdy není žádný proud a hladina je plochá a klidná. Nezapomeň se vyspat, přikazoval si. Přinuť se k tomu vymysli si něco jednoduchého a jistého, co podniknout se šňůrami. Teď běž dozadu a připrav si dorádu. Přivázat vesla jako brzdu je příliš nebezpečné, když musíš spát. Obešel bych se bez spánku, odporoval sám sobě. Ale bylo by to příliš nebezpečné. Vydal se po rukou a po kolenou na cestu zpátky na záď, dávaje přitom pozor, aby nepoplašil rybu škubnutím. Možná, že sama napůl spí, napadlo ho. Ale já nechci, aby si odpočala. Musí táhnout, až dodělá.