Matka Kuráž a její děti 
Autor: Brecht, Bertolt
Originální název: Mutter Courage und ihre Kinder
Rok vydání: 1957
Vydavatel: Orbis
Počet stran: 124
Informace ke hře:
První provedení: Schauspielhaus Zürich - 1941
Počet obrazů:12
Místo děje: střední až severovýchodní Evropa
Čas:Třicetiletá válka - 12 let (1624 až 1636),
Časové rozložení: 12let nepravidelně rozloženo do 12obrazů
Informace o příběhu:
Hlavní postavy:
Anna Fierlingová(Matka Kuráž), Katrin, Eilif, Švejnar, kuchař, polní kazatel,...
Popis:
Matka Kuráž je markytánka, která za třicetileté války doprovází vojska se svým vozem. Její tři v podstatě dospělé děti ji na začátku příběhu doprovázejí. Nejstarší Eilif se však přidá k armádě a rodinu opouští. Po dvou letech ho potkávají v Polsku, díky jeho odvaze se mu dobře vede. Její mladší syn Švejnar se rozhodne také vykonat něco pro vojsko, rodina se ale dostane do zajetí a Švejnar je zabit, když se snaží splnit úkol, který mu jejich armáda svěřila. Kuráž s němou dcerou Katrin se opět podaří potkat vojsko, kde slouží Eilif, ale minou se s ním zrovna, když ho vedou na popravu za jeden jeho odvážný čin. Nakonec se Kuráž s dcerou dostávají na statek nedaleko města, kam se Kurář vydá za obchodem. Na statek mezitím přijdou nepřátelé, kteří hodlají města v noci napadnout. Němá Katrin vyšplhá na střechu a pomocí bubnu se snaží město varovat. Je zastřelena, ale město se zachrání. Matka Kuráž se sama se svým vozem vydává na další cestu.
Vlastní komentář:
Smutný až dojemný příběh lidí, které živí válka a kteří si tak neuvědomují, co všechno jim bere. Během celé hry si Kuráž snad jen jednou připustí, že je to válka, která ji obrala o děti, ale i toto prohlédnutí se brzy rozplyne. Její tragédii si tak nakonec uvědomuje pouze divák (čtenář). Doporučuji alespoň přečíst ;-)
Ukázka:
Obraz šestý
MATKA KURÁŽ: Mně je takovýho vrchního velitele nebo císaře líto. Možná, že si myslel, že vykoná bůhví co, něco, o čem by lidi ještě v budoucnosti mluvili a za co by mu postavili pomník; třeba že dobude světa, to je pro vrchního velitele vysoký cíl, jistě o žádném vyšším neví. Zkrátka, dře se a nakonec to ztroskotá na prostým lidu, kterýmu se možná zachce džbánku piva nebo v klidu posedět, nic víc. Nejkrásnější plány už přišly ve psí pro malichernost těch, co je měli uskutečnit. Císařové samozřejmě sami nic nedokážou, jsou závislí na podpoře svých soldáků a lidu, kterýmu vládnou. Nemám pravdu?
POLNÍ KAZATEL (se směje):Kuráži, dávám vám za pravdu, až na ty vojáky. Ti dělají, co mohou. Na příklad s těmi, co tady venku v dešti chlastají pálenku, si troufám sto let dělat válku a třebas i dvě najednou, když to musí být, a nejsem vyučený vojevůdce.
MATKA KURÁŽ: Tak vy si teda nemyslíte, že by válka mohla skončit?
POLNÍ KAZATEL: Jen proto, že je po vrchním veliteli? Nebuďte bláhová. Takových se najde tucet, o hrdiny nikdy není nouze.
MATKA KURÁŽ:Poslyšte, neptám se vás na to jen tak z legrace, ale proto, že přemýšlím, jestli mám nakoupit zásoby toho, co je zrovna lacino k mání. Kdyby válka skončila, mohla bych si to pak všechno vstrčit za klobouk.
POLNÍ KAZATEL: Chápu, že to míníte vážně. Vždycky byli lidé, kteří obcházeli a říkali: "Jednou válka skončí." Já říkám: Nikde nestojí napsáno, že válka jednou skončí. Může samozřejmě jednou nastat malá přestávka. Válka třebas bude muset nabrat dechu, nebo se může dokonce jaksi dostat do úzkých. Před tím ji nic nechrání, vždyť na světě není nic dokonalého. Dokonalá válka, taková, které by se už nic nedalo vytknout, snad nikdy existovat nebude. Najednou může uvíznout pro něco, co se nedalo předvídat. Na všechno se přece pamatovat nedá. Možná, že šlo jen o přehlédnutí a už je tu malér. A pak aby někdo zase válce pomohl z bryndy. Ale císařové, králové a papež jí v nouzi zaručeně přispěchají na pomoc. A tak se celkem nemusí ničeho vážného obávat a čeká ji dlouhý život.
(...)
MATKA KURÁŽ: Kdybych vám mohla věřit...