Morčata
Autor:Vaculík, Ludvík
Originální název: Morčata (1970)
Rok vydání: 1991
Vydavatel: Československý spisovatel
Počet stran: 131
Hlavní postavy:
bankéř, manželka Eva, synové,...
Popis:
Hlavní hrdina pracuje jako bankéř v Národní bance, má byt, ženu, dva syny, vede "vcelku" spokojený život. Dokud si domů nepořídí morče, brzo následované i druhým. Tvorečci v něm totiž probudí zvědavost co takové zviřátko snese a z postavy tatínka se tak stává spíše šílený vědátor, který za zády celé své rodiny podrobuje morčata nejrůznějším výstřednostem od točení na gramofonu po topení ve vaně. Adrenalin si zvyšuje i v práci, kde mimo propašovávání bankovek ven z banky začne sledovat jednoho svého kolegu. V závěru knihy se všechny jeho vrtochy střetnou a nakonec vyústí v bankéřovu smrt.
Vlastní komentář:
Myšlenka se cení, ovšem její ztvárnění zvířátkomilovi jako mně místy způsobovalo srdeční zástavy (z principu). S hlavním hrdinou bych v realitě nepromluvila ani slovo -neměli bychom si co říct. Knížka je ale napsaná výborně, slovní obraty a podobné literární věcičky mi byly velice sympatické. To samé už nemůžu tolik říct o neustálých nenadálých obratech, které obzvláště ke konci působili spíš proti než pro dobro knihy (smrt hlavního hrdiny byla spíš k sarkastickému smíchu -tedy z mého pohledu). Snaha autora popsat psychiku postav budiž mu k dobru, hlavní hrdina na mě ovšem natolik negativně zapůsobil, že jsem už neměla ani nejmenší chuť snažit se ho skrze čtení mezi řádky více pochopit. Ich-forma tomu také nepřidala. Nicméně originalita se autorovi místy opravdu upřít nedá a některé hlášky jsou skvělé.
Citáty:
A moje žena, jíž chlapci z přírodního důvodu říkají rádi maminko, jmenuje se Eva. Je učitelkou, ale to nevadí.
Koupali jsme se tam však jenom asi třikrít, protože jsme nemohli uvyknout pohledu na vodu tekousí hned za hrází v řece. Byla totiž plná líně plujících fekálií a prezervativů. Nemluvme však o sračkách, děti, mluvme o zvířátkách, která jsou pěknější.
I když se vám nejkrásnější zdá, že jste strojvůdci své lokomotivy, výhybku vám vždycky přehodí někdo jiný, kdo toho umí míň.