Jak voní tymián

Jak voní tymián

Autor: Pagnol, Marcel

Originální název: Souvenirs d'enfance (1977)

Rok vydání: 2004

Vydavatelství: Vyšehrad

Počet stran: 576

Hlavní postavy:

Marcel, Paul, Lili, Josef, Lagneau,...

Popis:

Autorovy vzpomínky na dětství nás zavádějí povětšinou na víkendovou vilu v Provenci, kde malý Marcel zažívá na svých výpravách po přírodě mnohá dobrodružství a příhody. Většinou mu společníky dělá buď mladší bratr Paul nebo jeho nový kamarád Lili, místní kluk, který zná okolí lépe, než své boty. Další důležitou osobou je pro Marcela jeho tatínek Josef - učitel, hrdina, ateista zavrhující alkohol - a jeho věčně starostlivá maminka. Když se Marcel dostane na gymnázium, začne pro něho nebývalých rozměrů nabývat i důležitost nových přátelství, sám má pocit, že rodina pro něho už není tak absolutně na první místě, jak bývala. Historky se proto čím dál častěji točí spíš okolo školních bitek, tajných spolků a kázeňských přestupků. No a samozřejmě nesmí chybět ani láska.

Vlastní komentář:

Knížka pro pohodu. Napsána příjemným stylem, se smyslem pro humor. Poslední čás byla vydána až posmrtně a některé části (které by sám autor možná vypustil či využil jinak) mohou působit poněkud neuceleně, rozhodně ale nejsou na škodu. Příhody z gymnázia mi sice umožnily nahlédnout do francouzského školství, daleko víc se mi ale líbily zážitky z autorových klukovských toulek a výprav po přírodě. Koneckonců, taky jsem kdysi chtěla žít jako indián či poustevník...

Ukázka:

Tatínek nám kdysi řekl (s jistou ateistickou radostí), že kudlanka, zvaná "nábožná", je tvor dravý a nelítostný; že ji lze považovat za "tygra mezi hmyzem" a že studium jejích zvyků patří mezi nejzajímavější. Rozhodl jsem se tedy je studovat, čili rozpoutat bitvu mezi oběma největšími: za tím účelem jsem je postavil drápy proti sobě. Potom jsme mohli pokračovat ve studiích konstatováním skutečnosti, že dotyčná zvířátka mohou žít bez drápů, potom bez nohou a dokonce bez poloviny hlavy. Po čtvrt hodině této něžné dětské zábavy zbylo z jednoho zápasníka jen poprsí, které pozřelo hlavu a hruď protivníka a pomalu útočilo na jeho spodní polovinu, jež se dosud pohybovala, byť poněkud nervózně. Paul, který měl dobré srdce, šel ukradnout tubu syndetikon (Slepí i železo!) a chtěl obě poloviny slepit dohromady, abychom z nich udělali jednoho celého jedince, kterého bychom mohli slavnostně propustit na svobodu. Svůj ušlechtilý úmysl však nemohl zdárně provést, neboť poprsí se podařilo utéci.