Židovka z Toleda

Židovka z Toleda

Autor: Feuchtwagner, Lion

Originální název: Die Jüdin von Toledo (1956)

Rok vydání: 1965

Vydavatel: Praha

Počet stran: 432

Hlavní postavy:

Jehuda Ibn Ezra, dcera Raquel, král Alfonso, královna Leonor,...

Popis:

Příběh se odehrává ve středověkém Španělsku a je založen na historických událostech. Celou Evropou tehdy zmítaly války mezi Křesťany, Muslimy a Židy. Španělský král Alfonso pozve na svůj dvůr žida Jehudu Ibn Ezru, který se má stát jeho poradcem a přivést zemi k ekonomickému rozkvetu. Jehuda se nelehkého úkolu zmocní a i se svými dvěmi dětmi se přistěhuje do Toleda. Alfonso se však zamiluje do jeho dcery Raquel, kterou mu je Jehuda donucen podstoupit, aby ochránil ostatní Židy v zemi. Situace se zkomplikuje ještě více, když se králova žena Leonor do věci po svém vloží. Raquel porodí Alfonsovi syna, kterého však Jehuda ukryje do bezpečí - král tak nakonec vede boj nejen na scéně politické, náboženské, ale i boj mezi dvěma ženami a ztraceným synem. Doňa Leonor ho nakonec přinutí jít do války a postará se o smrt Raquel i jejího otce- Alfonso tak ztratí de facto i svého syna, protože kde je věděl jen Jehuda.

Vlastní komentář:

Náboženské problémy jsou stále aktuální - nejinak je tomu s láskou. Knížka nabízí oboje ještě okořeněné o lidské a morální hodnoty. V románu, který se odehrává dávno v minulosti, můžeme najít mnoho věcí, co mají následky v dnešní době - hlavně co se náboženství týče. Příběh sám je taky,...řekněme dojemný. Knížka se dobře čte, přestože slovosled někdy překvapí. V knize si každý jistě najde oblíbence (já jich mám hned několik) a i kdyby snad ne (hahaha) pořád ještě si můžete užívat stylu jakým je kniha psaná, který vás v mžiku přenese do horkého letního dne v krásné zahradě sídla Jehudy nebo na tribunu koridy, kde se právě chystají býčí zápasy.

Ukázky:

Zpráva o pádu Jeruzaléma, kterého dobyli křižáci před necelými devadesáti lety s tak nesmírnými obětmi, naplnila křesťanstvo divokým žalem. Všude se lidé modlili a postili. Církevní hodnostáři odložili všechnu dřívější okázalost, aby byli v přísné odříkavosti vzorem ostatním. Kardinálové učinili dokonce slib, že nevsednou na koně, dokud bude země, po níž kráčel Spasitel, znesvěcena nohama nevěřících; a budou pěšky putovat křesťasnkými zeměmi, aby hlásali pokání a pomstu.

Jehuda věděl, že tento Alfonso nestrpí odpor. Měl na vybranou, buď dceru vydat nebo uprchnout.(...)Musil by sebrat děti a uprchnout nahý a holý, pokryt jen dluhy; neboť všechen jeho majetek byl uložen v Alfonsových zemích.(...)Kdyby zachránil své dítě před potupným svazkem, obrátil by se pak Alfonsův hněv proti všem židům. Toledští židé nebudou pak moci pomáhat bratřím ve Francii, nepomohou ani sami sobě(...) A oni řeknou: "To Jehuda, ten mešumad, nás zničil."

Don Jehuda byl zkrušen. Trýznila ho představa, co si asi toledští židé myslí o něm a o Raquel. Necítí k nim opovržení? Trápila ho i starost o Alazara. Chlapec mu sice neřekl o svém úmyslu přestoupit na křesťanskou víru, ale Jehuda si byl vědom, že je syn pro pravdy židovského učení a arabské moudrosti navždy ztracen. A vinu na tom má on sám. Místo aby svého syna uchránil před nebezpečným dvorem toho rytíře a vojáka, přímo ho tam vehnal.