Potápění gumových člunů
Autor:De Filippo, Francesco
Originální název: L'affondatore di gommoni (2003)
Rok vydání: 2004
Vydavatelství: Baronet
Počet stran: 216
Hlavní postavy:
Pjota, Razy, Blerina,...
Popis:
Pjota je "albánský génius" - co si přečte, to si pamatuje, ovšem absolutně neumí používat jednotky délky a času. Pjota začne pracovat u mafiána Razyho, kterému mimojiné potápí gumové čluny, na kteréch jsou balíčky mouky (samozřejmě to mouka není, ale Pjotovi většina věcí příliš nedochází...). V případě potřeby naopak jezdí a čluny vyzvedává z moře zpět. Pak se rozhodne utéct do Itálie. Přežívá různě, u nádraží s bezdomovci, prodejem "zrecyklovaných" prezervativů (přestože vůbec nechápe k čemu slouží), prostitucí, umisťováním náloží na čluny přivážející uprchlíky,...Jednou dostane práci jako poslíček u novin, ale rozmlátí několika zaměstnancům auta... Albánský génius. Jeho lásky jsou prostitutky, jeho touhou knihy. Nakonec se Pjota vrací zpět do Albánie, kde se opět setkává s Razym, nak kterým má už ale převahu.
Vlastní komentář:
Přestože se zdá, že se z námětu dá vykřesat spousta zábavy a ztřeštěností, autorovi se to dle mého názoru jen málo daří. Ano, párkrát se zasmějete, ale jinak byste hlavního hrdinu spíš vlastnoručně umlčeli...Snad jediné, co jsem si z knížky odnesla "přínosného" jsou pravidla obchodu s bílým masem...Takže shrdnutí: pokud máte možnost číst něco jiného, rač tuto knihu nečtěte...
Ukázka:
Pomalu pomaloučku jsem si však na město začínal zvykat. Už jsem leccos dovedl. Například něco štípnout, ve svátek jsem chodil na ulici a vyfukoval gumy, u jistých druhů kamionů, které právě otvírali, a pak to bylo jako zajít do uzenářství nebo do jiného obchodu - a když se pak chystali odjet a nemohli, tak jsem se nabídl s pumpičkou a nechal si zaplatit. Nebo mi mohli darovat něco k jídlu. Také jsem zjistil, že dokonce i v Itálii pořádají ty samé slavnosti s holkama. Ne takové, jako v Razyho vilce; to ne, tady to bylo poněkud tristnější, u Razyho bývalo pěkně a mně se to líbilo, i když jsem se toho nikdy nezúčastnil. V Itálii to nepořádali ve vilce, oni to dělali rovnou na ulici. Hra spočívala v tom, že muži jeli autem a každou chvíli některý zastavil, položil ženě otázku, ona mu ji zodpověděla správně - a pak nastoupila do auta a on ji vzal s sebou na projížďku, ze které se ovšem po chvilce vrátili, pokud odpověděla nesprávně, tak nebylo nic. Ale byli i takoví muži, kteří se chtěli jen projet, aby viděli, jak si hrají ti druzí.