Zpověď Maxe Tivoliho

Zpověď Maxe Tivoliho

Autor:Greer, Andrew Sean

Originální název: The Confessions of Max Tivoli (2004)

Rok vydání: 2006

Vydavatelství: Odeon

Počet stran: 240

Hlavní postavy:

Max, Hughie, Alice, Sammy,...

Popis:

Max Tivoli nebyl jako jiné ditě: narodil se vrásčitý, slepý a s jaterními skvrnami. Ale časem začal mládnout. Pro Maxe Tivoliho běžel čas obráceně. Od sedmdesáti. Jeho pravému věku odpovídala jen jeho mysl, která tím ale často trpěla. Obzvlášť co se lásky týče. Ve svých sedmnácti se zamiloval do čtrnáctileté Alice. Jeho Když však Alici (přes varování své matky) řekne o svém postižení, odstěhuje se Alice i její matka, která sama měla s Maxem dostaveníčka, neznámo kam. Ale Max se pod jiným jménem setkává s Alicí znovu - tentokrát v období, kdy jeho věk relativně odpovídá jeho zjevu. Alice se od něho také zamiluje a tak se vezmou. Po několika šťastných letech se ale opět stává zřejmým, že Max není úplně normální, přestože se rostoucí rozdíl ve věku snaží maskovat. Podruhé vyzradí Alici svůj stav a podruhé ho Alice opustí. Maxovi zbývá na světě už jen jeho celoživotní přítel Hughie, se kterým se Alici znouv vydává hledat. Dozvídá se totiž, že mu porodila syna. A tak se Max dostává k Alici potřetí, tentokrát jako dvanáctiletý možný adoptivní bratr svého vlastního syna. Tentokrát Max ví, že musí vše skoncovat sám dřív, než bude odhalen.

Vlastní komentář:

Děkuji náhodě, že mi tuto knížku přinesla pod ruku! Zajímavý námět zpracovaný poutavým způsobem a napsán čtivým stylem. Líbilo se mi hodně z myšlenek a úvah - kolikrát vlastně nic, co by tu už tolikrát nebylo, ale hezky a citlivě rozvedeno. Přímo vás nutí klást si otázky o svém vlastním životě, lásce a smrti. Všichni víme, že jednou zemřeme, ale narozdíl od Maxe Tivoliho se můžeme snažit si namlouvat, že teprve za ještě, a ještě, a pak ještě deset let...My máme možnost to alespoň teoreticky někam odkládat, přestože výsledek tím nezměníme.

Ukázka:

Nikdo se nechce smířit s tím, co se z něj stalo. Nejsem žádná výjimka. Viděl jsem ženy, jak na sebe zírají do zrcadla v restauraci, když si jejich manželé odkoskočili, ženy v zajetí vlastního kouzla, které vidí někoho, koho nepoznávají. Viděl jsem muže, navrátivší se z války, jak na sebe mžourají do výkladů a ohmatávají si lebku pod kůží. Domnívali se, že se zbaví nechtěných rysů mládí a získají důstojný vzhled zralého věku, ale čas, který se přes ně přehnal, pohřbil veškeré naděje pod hlubokým nánosem písku. Můj příběh je sice zcela jiný, ale v konečném důsledku to vyjde nastejno.