Divoká kachna
Divoká kachna
Autor: Ibsen, Henrik
Originální název: Vildanden
Rok vydání: 1899
Vydavatel: Knihtiskárna F.Šimáček
Počet stran: 136
Informace ke hře:
První provedení: Den nationale Scene Bergen - 1885
Počet dějství: 5
Místo děje: norské město
Čas:konec 19.století
Časové rozložení: ---
Informace k příběhu:
Hlavní postavy:
Werle, Gregers, Hjalmar, Hedvika, Gina, Ekdal,...
Popis:
Syn velkooobchodníka Werleho, Gregers Werle, se po několika letech vrací z hutí a setkává se se svým starým přítelem Hjalmarem. Ten se stal fotografem, zřídil si ateliér a vzal si za ženu bývalou služku Werleových - Ginu. To všechno díky starému Werlemu. Gregers svého otce tolik v lásce nemá, zazlívá mu, jak se choval k jeho matce. Gregers si pronajme u Hjalmara pokoj a poznává tak jeho mladou dcerku Hedviku. Dozvídá se také o divoké kachně, kterou postřelil jeho otec a daroval ji Hedvice do opatrování. Starý Werle oznámí, že se ožení, aby získla opatrovnici, pomalu totiž slepne. Stejnou dědičnou poruchou trpí i Hedvika. Když s k tomu ještě Hjalmar dozví o dřívějším poměru Werlea s Ginou, zanevře na Hedviku jako na kukaččí dítě a odchází od rodiny. Hedvika, která svého otce velmi miluje, je zoufalá, dává si za jeho odchod vinu. Aby mu dokázala, jak jí na něm záleží, rozhodne se zabít svou divokou kachnu, na které ona tolik lpí. Sebere tedy zbraň dědečka Ekdala a když se otec další den vrací pro věci, jde za kachnou na půdu. Namísto kachny však raději obrátí zbraň proti sobě. V Hjalmarovi to ihned vyvolá "vlnu šlechetnosti", jeho přátelé však spekulují, jak dlouho mu vydrží a zda tedy Hedvičina smrt byla či nebyla zbytečná.
Vlastní komentář:
Více než sto let starý překlad dodával čtení úplně novou dimenzi 
. Přímo při četbě jsem zrovna dvakrát nadšená nebyla, děj se pořád odvíjel a nebylo možné předpokládat jak ani kam, nicméně s přicházejícím koncem začínalo čtení nabírat na otáčkách a zpětně mám z dramatu docela pěkný zážitek. Těžko přesně definovat, co vyjadřuje symbol divoké kachny, každý jistě přijde na vlastní vysvětlení, pravděpodobně se v něj však objeví slova jako svoboda, cizost, nezkrtonost, samota, nepochopení, snad i láska? Ať už se rozhodnete pro cokoli, nejlepším prvním krokem k onomu rozhodnutí je knížku si přečíst.
Ukázka:
Gregers. Poslyšte, řekněte mně nyní, když tam tak sedíváte a prohlížíte obrázky, nedostanete chuť odcestovat pryč a prohlédnout si sama velký opravdový svět?
Hedvika. Oh ne! Chci vždy býti doma a pomáhat otci a matce.
Gregers. Vylepšováním fotografií?
Hedvika. Ne, ne; nikoliv jen tím. Nejraději bych se učila rýt podobné obrázky, jaké jsou v anglických knihách.
Gregers. Hm, a co říká na to váš otec?
Hedvika. Otci se to, možná, nelíbí; otec je podivný. Považte, mluví o tom, že bych se měla učit plést koše a lsámu! Avšak to se mi nějak nezamlouvá.
Gregers. Ach, ani mně ne.
Hedvika. Ale otec má pravdu, že kdybych se byla učila plést koše, byla bych mohla nyní zhotovit pro divokou kachnu nový koš.
Gregers. To byste ovšem mohla; a byla byste také pro to nejbližší.
Hedivka. Ovšem, vždyť je kachna moje. Ale otec a dědeček půjčují sí ji, když chtějí.
Gregers. Tak; a k čemu ji potřebují?
Hedvika. Eh, uklízejí jí, staví a podobně.
Gregers. To si mohu myslit; divoká kachna je zde asi nejpřednější ze všech.
Hedvika. Ano, také je; neboť je pravý divoký pták. A pak je nám jí velmi líto; nemáť ubohá, nikoho, ke komu se přitulit.
Gregers. Nemá rodiny, jako králíci -
Hedvika. Nemá. Slepice mají mnoho těch, které s nimi byly kuřaty; ale ona se sem dostala úplně sama od svých. A pak je také vše u dvoké kachny nanejvýš podivné. Nikdo ji nezná, a nikdo o ní neví, odkud je.