451 stupňů Fahrenheita
451 stupňů Fahrenheita Autor:Bradbury, Ray Originální název:Fahrenheit 451 (1953) Rok vydání: 2001 Vykladatelství: Euromedia Group Počet stran:160 Hlavní postavy: Montag, Faber, Beatty,Clarissa, Mildred,... Popis: V budoucnosti žije lidstvo v ohnivzdorných domech a požárníci, namísto aby požáry hasily, je sami zakládají - snaží se totiž spálit všechny knihy. Jedním z nich je i Guy Montag.Slepě poslouchá příkazy a následuje masy, dokud nepozná Clarissu, svou sedmnáctiletou sousedku, která mu ukáže, jak se těšit z maličkostí. Sama se ale pravděpodobně stává obětí něčí radosti – umírá (snad po dopravní nehodě?) a její rodina se stěhuje pryč. Montag se začne na svět dívat jinak a sám bezděčně při zakládání požárů některé knihy krade a čte. Začne se z nich před ním vyjevovat celý nový svět, svět myšlenek. Snaží se projevit zájem i u ostatních, hlavně u své ženy, ale Mildred upřednostňuje trávení času uzavřená v televizní místnosti, ve které promlouvá s postavami seriálů tzv. rodinkou. Spřízněnou duší se tak Montagovi stává Faber, bývalý profesor v důchodu, se kterým vymýšlejí plán, jak knihy opět rozšířit. Montagův šéf Beatty má ale na podvody čich a snaží se Montaga přinutit s knihami přestat. Nakonec chce, aby si sám zničil dům, Montag ale raděj obrátí plamenomet proti samotnému Beattymu. Město na něj nasadí Mechanického Ohaře, který prý vystopuje a zabije každého. Montagovi se ale s Faberovou pomocí podaří uprchnout do lesů, kde se skrývá celá společnost lidí intelektuálů, každý nositel jedné knihy ve své paměti. Město je zničeno raketami a lidé-knihy z celého světa věří, že teď znovu rozšíří myšlenky mezi lidstvo. Vlastní komentář: Přestože se mi knížka jako taková líbila a obzvlášť s myšlenkou nepostradatelnosti myslících lidí (obzvlášť, když se nám masmedia snaží vytřískat z hlavy vše a natřískat do ní...málo)nemůžu než souhlasit, čekala jsem od autora mých oblíbených povídek trošku víc. Montag se změní, musí se změnit, jistě, ale jeho proměna mi připadla (byť je to možná jen můj názor) poněkud příliš náhlá a naivní. Karikaturní postavička Mildred mi též připadla místy nechápavě nejednoznačná. Takové chování by sedělo na člověka jako takového, což se mi k Mildredině jinak jednoduše čitelné postavičce nehodilo. Jinak je tomu s nápadem zvýšeného počtu sebevražd, který se mi zdá docela výstižný pro svět, který autor nastiňuje. Celkové hodnocení je určitě kladné, příběh se dobře čte a udržuje si relativně stabilní hladinu napětí. Takže, vážení, čteme, čtěme!
Ukázka:
"A poněvadž se začaly dělat pro masy, zjednodušily se," pokračoval Beatty. "Dřív měly knihy vliv na několik málo lidí, tuhle, támhle, po celém světě. Mohly si dovolit být různé. Počet obyvatel se zdvojnásobil, ztrojnásobil, zčtvernásobil. Filmy a rozhlas, časopisy, knihy, všechno se vyrovnalo na stejnou limonádovou úroveň – rozumíš, co říkám?" "Myslím, že ano." Beatty se zadíval na kouřové kroužky, které vydechl do vzduchu. "Představ si to. Člověk devatenáctého století se svými koňmi, psy, kočáry, pomalým pohybem. A pak ve dvacátém století – pusť kameru rychleji! Knihy se zkrátily. Zkondenzovaly. Vykuchali je. Více obrázků, než textu. Všechno se sesychá na vtip, na senzační závěr." "Senzační závěr," přikývla Mildred.
(...)
"Je ti jasné, kam to vede?" Z dětského pokoje na universitu a zpátky do dětského pokoje. To je graf intelektuálního vývoje za posledních pět století nebo o trochu déle."