Lelie | Trumfy bez smyslu

Chycena do kyvadla "škola-příprava-škola-příprava" nestačím se divit, jak mi čas protéká mezi prsty a mizí v nenávratnu. Připadám si jako ti studenti, o kterých kamarád prohlásil, že " se přihlásili na vysokou a už o nich nikdo nikdy neslyšel". Mým problémem tedy prozatím zůstává střední, no, možná právě proto jsem si ji nemohla neokořenit nějakými těmi certifikáty, zkouškami navíc, dalšími dvěma jazyky a konečně i autoškolou. Nehledě na to, že mám letos maturovat z angličtiny, upletla jsem si na sebe dobrovolně snad daleko horší bič v podobě...zkrátka toho ostatního. Tak se mi zdá, jestli netrpím nějakým komplexem méněcennosti, který si neustále snažím kompenzovat na věcech, co mě v této domněnce následně pouze utvrzují. Nechala jsem se strhnout do víru věcí, které všechny na nějaké úrovni zvládám, ale z nichž v žádné nijak nevynikám. Přestože by se mi zdálo logické z těchto vod jednoduše zase vystoupit a zkrátka se svůj záběr omezit, vím, že to neudělám. Snad mám strach, že pak už bych to nedokázala, že bych zpětně litovala, že jsem se víc nesnažila. I tím jsem si už prošla. A chtě nechtě - je tu i nevyslovený tlak okolí, které se mi nedopatřením povedlo nastavit na stupeň "to je snad samozřejmost, že to zvládne". Na(ne)štěstí bývám rebelka v poněkud jiném slova smyslu, než abych se naschvál pokoušela šokovat záměrně zkaženými výsledky. Komu by to prospělo? Mám dost síly jít dál i bez podobných manévrů. Netajím se však s tím, že jistým kamínkem v botě mi to je.

Umím si téměř vždy udělat čas na to, na co chci nebo potřebuji. Ale stále méně k tomu vidím důvody. Snad je pro mne lehčí nechat se vést neznámo kam strnitou cestou, kterou jsem volila ještě v době, kdy mi něco smysl dávalo.

Nedávno jsem v jednom městě ve Švédsku objevila tuto sochu. Připomínala mi klokana, i když bez uší a ocasu. Kamarád se mi vysmál. Já si však dál myslím svoje. Vidím toho malého klokánka, který se z teplé Austrálie zatoulal neznámo proč do Skandinávie. Z nějakého důvodu ztratil svou klokaní podstatu uší a ocasu, a nezbývá mu, než se snažit ubránit si alespoň ty tři kuželky, jeho trumfy, s kterými stejně nikdy nebude hrát.