Stepfordští studentíci
Tak máme zase pátek. Týden za námi, škola z krku a všichni se těší na přicházející víkend. Ostatně jako každý týden, že...
I já vyrážím na jízdu víkendem s úsměvem. Počasí jedna radost (krom těch teplot nad třicítku, to fakt Oskar přehnal,...), žádné nepříjemnosti v dohledu, jen oněch kýžených 48hodin (plus nějaké drobné), které mi narozdíl od těch pracodenních skutečně říkají pane. No nezní to jako pohádka?Jenže, vážení, pohádka to není...
Ono se řekne čtyřiaosumhodin, ale vemte si, že z toho minimálně tak dvanáct hodin (buďmě skromní) prospíte, hodinku dvě projíte, další dvě strávíte vykonáváním hygienických či tělesných potřeb, protože pravděpododně aspoň nějak zajišťujete chod celku či části domácnosti připočtěme další hodinku, no a nakonec nějaké tři hodiny strávené přemisťováním se, kam si zrovna umanete ať už na kretší či delší vzdálenosti. Zapomněla jsem na něco? Pokud ano, opravte mě. Sečteno podtrženo zbývá nám něco pod 28hodin a to tedy, přiznejme si, už není žádná sláva. Obzvlášť pokud vezmete v úvahu, že naprostou většinu toho času stejně nestrávíte děláním toho, co byste opravu chtěli, ale
a)děláním něčeho, co víte, že dělat musíte
b)děláním něčeho, co po vás chcou ostatní
c)děláním něčeho co dělat ani nemusíte ani nechcete, ale prostě to děláte, vlastně ani nevíte proč
d)přemýšlením nad tím, co dělat chcete či co dělat budete
e)čekáním - a je jedno zda na zazvonění mikrovlnky, telefonu, na začátek filmu, na nastartování počítače nebo na zázrak
f)nicneděláním nebo děláním na něčeho absolutně bezvýznamného
g)sledováním reklam
h)posloucháním řečí ostatních, které vás sice ne úplně zajímají, ovšem slušnost především,že...
i)koukáním doblba popřípadě na blba
j)děláním zlozvyků (ať už kousání nehtů, šťourání se v nose, posrmkování, mlaskání, křupání kloubama, ťukání do prsty do nábytku,...)
atd.atd.atd.
Opravdu čistý čas, který máte nakonec skutečně plně k dispozici je už jen žalostná troska, již jen s úšklebkem můžeme nazývat víkend. A ostatně to neplatí jen pro sobotu a neděli, ale i pro kterýkoli jiný den - pánem vašeho času totiž rozhodně nejste vy, ale povinnosti,okolí a shoda náhod.
Nejhorším teoretickým požíračem času zápolícím se mnou je škola. Z vět jako "Učte se z hodiny na hodinu" už začínám být otupělá. Samozřejmě se těchto větiček nedržím, úkoly mám spíše školní než domácí a nebýt dobré paměti a nějaké té inteligence netroufám si odhadovat, v kterém supermarketu bych seděla za pokladnou. Jenže ono vám kolikrát stačí vědomí, že byste se učit měli, k tomu, aby vám to zkazilo radost z jinak volného odpoledne. Tedy v mém případě určitě. A tak nakonec místo abych si četla, jukla na film či vyrazila někam se známýma, přebíhám od jedné věci ke druhé a tvářím se velice zaneprázdněně vším ostatním než učením. Obzvlášť poslední měsíc píšem jednu písemku za druhou a má přihrádka knih k přečtení a videokazet k shlédnutí již začíná pomalu přetékat. No a dnes to už opravdu dosáhlo vrcholu - půl hodiny volného času mi totiž shltnula návštěv knihovny, kterou jsem absolvovala jen proto, abych vrátila knížky, co jsem stejně neměla čas přečíst. Ironie sama, viďte...
Dnešní životní styl prostě klade na volný čas asi tak malý důraz, jako studenti na onu "spásnou" větu "učte se". Společnost touží po robotech, protože si nedovedu představit někoho, kdo by poctivě plnil vše co se po něm chce.
Dle mého názoru den, kdy jste aspoň dvacet minut strávili děláním něčeho, co jste chtěli, mohl stát za to. Akorát si najít cestu k těm dvaceti minutám. Má rada? Spojte víc činností zaráz a nebo sledujte komerčněji založené televize - pravidelný příděl času na libovolnou činnost bude jistě reklamami zajištěn.