Maryša 
Autor:Alois a Vilém Mrštíkové
Originální název: Maryša
Rok vydání: 1951
Vydavatel: Osvěta
Počet stran: 114
Informace ke hře:
První provedení: Národní divadlo - 1894
Počet jednání:5
Místo děje: moravská dědina
Čas:říjen roku 1886
Časové rozložení: 3.jednání o dva roky později než první
Informace o příběhu:
Hlavní postavy:
Maryša, Francek, Vávra, Lízal, Lízalka, Horačka, Rozára, Strouhalka,...
Popis:
I přes Maršinu lásku k Franckovi jí otec dohodne svatbu s vdovcem Vávrou. Francek odchází na vojnu, Maryšin názor nikoho nezajímá a tak je nakonec ke sňatku donucena. K Vávrovi ctítí spíš odpor, protože svou zesnulou ženu prý utrápil, má tři děti a Maryša cítí, že lidem se nebude líbit, že "poméšlí na svobodnó děvčicu". Navíc vypadá, že velkým důvodem proč si ji bere je i tučné věno. Po dvou letech se Francek vrací z vojny a přesvědčuje Maryšu, aby od s ním od Vávry utekla. Nyní se k němu už přidává i Maryšin otec Lízal, který mezitím zjistil, do jakého neštěstí svou dceru dostal a chtěl by jí pomoct. I přes svou lásku k Franckovi a odpor k Vávrovi však Marša útěk z morálních důvodů odmítá, protože něco takového se prostě nehodí. "Nešťastná su, ale špatná nebudu." Když se však Vávra opije a pokusí se Francka zastřelit, rozhodne se Marša řešit pro ni bezvýchodnou situaci řešit tak, že Vávru otráví.
Vlastní komentář:
Jedna z velmi známých klasik divadelních her, která jistě i v dneší době dokáže řádně zapůsobit. Hra je napsaná podle struktury klasické tragédie. Dobová atmosféra je dobarvena nářečím (které pro mě ovšem zastírá rozdíly mezi vyjadřováním jednotlivých osob). V původní verzi se relativně často zpívá. Co se Maršina problému týče - jsem ráda, že žiji v téhle době a ve městě k tomu
Ukázka:
Druhé jednání - výstup šestý
MARYŠA - BABIČKA
MARYŠA (zastaví se na prahu druhé světnice, ohlídne se za sebe a spočine poheldem na stařence. Chvíli na ni hledí, pak jde k ní, poklekne a vezme ji důvěrně za ruku): Babičko zlatá! Co vy temu říkáte?
BABIČKA: Eno (Povzdychne si a ohlíží se po dveřích, neposlouchá-li někdo. Po delší chvíli mluví zvolna, slovo za slovem, mezi každou větou přestávka, tónem přímým, rovným, klidným, beze vší třaslavosti v řeči) Já su sama nad tém hlópá. Bévá temu tak aji tak. Je to s tebó, dceruško, zlý. Doma ti nečeká než nadávání a bití a tak nevím opravdu, jak bych ti dobře poradila. Do lidí člověk nevidí a do tebe taky ne. A potom si myslím, máš-li Františka ráda, už je ti to jedno. Jemu tě nedajó - na to ani nemysli, a tak, odende-li Vávra, přinde druhé, zas třetí -- Petr nebo Pavel--Tak nezvostaneš, jednó se vdát musíš.
MARYŠA (vstává, sáhne si rukou na čelo): Stařenko, (Vyděšeně) jak to mluvíte?!
BABIČKA (vstává, utírajíc si potají zástěrou slzu. Ohlíží se. Po chvíli): Eh, já ti nemůžu říct: braň se. (Trpce) A, radši se mě nepté. (Ohlíží se)