Utrpení mladého Werthera

31. leden 2010 | 13.49 |
› 

Utrpení mladého Werthera

Autor:Goethe, Johann Wolfgang


Originální název: Die Leiden des jungen Werthers (1774)

Rok vydání: 2003

Vydavatelství:Levné knihy KMa

Počet stran:122


Hlavní postavy:

Werther, Lotta, Albert, Vilém...

Popis:

Román formou dopisů, které posílá Werther svému příteli Vilémovi. Werther odjíždí na venkov, aby tam nalezl inspiraci pro své obrazy. Poznává zde Lottu, mladou dívku, která se po smrti matky stará o otce a mladší sourozence. Ta je však zasnoubena s úředníkem Albertem, jež je nyní na cestách. Werther se do ní brzy zamiluje a oba se velmi sblíží. Po Albertově návratu se dokonce Werther stane jeho nejlepším přítelem. Stále ho však mučí jeho city k Lottě. Rozhodne se proto odjet a na oba zapomenout. Po čase ho však leho láska přeci jenom opět přinutí vrátit se. Jeho časté návštěvy začnou vzbuzovat Albertovu žárlivost. Nakonec Werther vyjeví Lottě své city, urovná své účty a ve svém pokoji se zastřelí. Jeho smrt je velkou ranou pro Lottu i Alberta.

Vlastní komentář:

Působivá knížka, která navzdory svému stáří neztrácí na aktuálnosti. Vždyť kdo nebyl někdy nešťastně zamilován? Velmi opravdově napsané dopisy Vilémovi snadno dosáhnou toho, že s Wertherem plně soucítíme a chápeme jeho zoufalství či naděje. Přesto někde v skrytu dueš již od začátku víme, že tento příběh se nemůže skončit dobře. Marnost a utrpení Werthera provázejí až do hrobu - poté, co se zastřelí, trvá totiž ještě několik hodin, než skutečně zemře. Mezitím ho naleznou a zbytečně se ho snaží zachránit. Budiž mezi námi méně takových Wertherů...

Ukázka:

24.listopadu
Cití, co trpím. Dnes mi její pohled pronikl hluboko do srdce. Nalezl jsem ji samotnou. Neřekl jsem nic, a ona se na mne podívala. Neviděl jsem už líbeznou krásku, neviděl jsem záři skvělého ducha; to všechno mým očím zmizelo. Mnohem nádhernější bylo, co jsem viděl; výraz vroucí účasti a nejsladšího soucítění. Proč jsem se jí nesměl vrhnout k nohám? Proč jsem nesměl v jejím objetí odpovědět bouří polibků? - Utekla se ke klavíru a sladkým, tichým hlasem vydychovala harmonické tóny ke své hře. Nikdy nebyly její rty tak rozkošné, bylo to, jako by se žíznivě otvíraly a lokaly sladké zvuky, pramenící se z nástroje, a jako by se z jejích sladkých úst jen vracela ztajená ozvěna. - Ba, kdybych to tak dovedl říct! Neodolala jsem, poklonil se a přísahal : Nikdy se neopovážím vám vtisknout políbení, vy rty, na nichž duchové z nebe se vznášjí. - A přece - chci - a - vidíš, je to jako stěna mezi mnou a jí, tu takové blaženství, tam zánik, odpykávání hříchu! - Hříchu?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře