Co já vím?

Co já vím?

Autor: Miloš Forman a Jan Novák

Autobiografie Miloše Formana

Anglický název: Turnaround, A Memoir (1994)

Rok vydání: 1994

Vydavatel: Atlantis

Počet stran: 272

Co v knize najdeme:

Podrobný životopis Miloše Formana od dětství až do roku 1994, plno zajímavých historek a příhod ze života, natáčení filmů, fotky,...

Vlastní komentář:

Knížka se mi moc líbila a velice dobře se četla. Nad některými částmi se obrazně řečeno leskla slza, jindy nezbývalo než se pousmát. Nejvíc jsem si užívala kratší historky, to byl člověk pokaždé překvapen, že se něco takovýho může stát i jinde než v literatuře či kinematografii (opět obrazně řečeno...). Určitě stojí za přečtení i pokud se o film jinak moc nezajímáte.

Ukázky:

Před tehdejšími Vánocemi jsem napsal úpěnlivý dopis Ježíškovi, aby mi tatínka vrátil domů. Matka se zase za otcův návrat usilovně modlila. Ale ani dopis, ani modlitby nic nezmohly, a tak nám nezbylo, než shánět jídlo, které jsme párkrát do roka směli otci v balíčku poslat, i když jsme sami neměli nazbyt.

Zvířena v zemi byla silně zdecimována válkou a třeba prase jsem už léta neviděl. Vzácností byl i pes. A najednou kde se vzal tu se vzal tenhle exotický tvor z asijských pouští a dlabe mi pod oknem.

Přestože už bylo uprostřed zimy, počasí bylo nepřizoreně vlahé. Smrákalo se a já se zrovna spouštěl z vrcholu zdi, na držák lampy, když se mi pod nohama rozsvítila. Než jsem se z toho šoku stačil vzpamatovat, vrzla brána a otevřela se pode mnou dokořán. Ztuhl jsem. Dva profesoři vypochodovali ven a postávali na chodníku, hlavy pár desítek centimetrů od mých bot.

Začali jsme si povídat. Netrvalo jí dlouho, než ze mě vytáhla, že jsem ještě panic, a než jsem se nadál, už jsem nebyl.

Až později jsem se dozvěděl, že Ivan chodil k psychiatrovi sám a vydával se za mě. Ten psychiatr byl filmový fanoušek a dal Ivanovi slevu. Ivan mě znal skrz naskrz a do detailu popisoval doktorovi mé symptomy, líčil mu moje sny a reakce jako svoje. Doktor na to nikdy nepřišel, ale Ivan se mu nakonec přiznal, že mě léčil v zastoupení.

Literatura je abstraktní říší, v níž věta dokáže vyčarovat zcela svébytný svět. Řetězce slov nádherně odrážejí proud vědomí. Film naopak nahlíží svět zvnějšku, z mnohem objektivnějšího hlediska. Obrazy jsou konkrétní a pouze skrze jejich pravdivost se může filmař pokusit ilustrovat vnitřní život postav.

Den nato jsem našel na stole horu telegramů. Nejvíc mě dojal telegram od Franka Capry, jehož It Happened One Night (Stalo se jedné noci) byl jediný film, který taky vyhrál pět hlavních Oscarů. V telegramu stálo: "Vítám tě do klubu!"