Cesta do Indie

Cesta do Indie

Autor:Forster, Edward Morgan

Originální název:A Passage to India (1971)

Rok vydání:2006

Vydavatel:Euromedia Group

Počet stran:336

Hlavní postavy:

Azíz, Fielding, Questedová, Moorová,...

Popis:

Slečna Questedová přijíždí se svým milým a jeho matkou do Indie, kde, pokud si Ronnyho vezme, bude její nový domov. Celá nadšená se chce pustit do objevování krás Indie a místních lidí, ale její známí a ostatní britští přistěhovalci jí v tom brání, protože je přece pod její úrověň vůbec se stýkat či bavit s Indy. Paní Moorová se přesto seznámí na procházce s doktorem Azízem, který jí jako člověk natolik okouzlí, že nedá na rady okolí a i se slečnou Questedovou a Azízem se vypravují na výlet do nedalekých skal plných jeskyní. Adéla Questedová však shodou nešťastných okolností obviní Azíze z obtěžování, což se dostane až k soudu. Lidé se striktně rozdělí na dva tábory, jediný Brit Fielding se zastává Azíze. Adéla obvinění nakonec odvolá, ale jak ona, tak Fielding opouští nakonec Indii. Po několika letech se Azíz a Fielding opět setkávají, ale již i mezi nimi plame nepřátelství.

Vlastní komentář:

Forster není zrovna autor, kterého bych zařadila do škatulky mých oblíbených, jeho knihy bych nazvala "čajíček". Vyšší společnost, její mravy a situace, do kterých se kvůli pověsti a etiketě dostávají. Nicméně jako nastínění atmosféry vládnoucí v Indii na začátku 20.století se tato knížka osvěčí dobře. A není to jen o nesnášenlivosti mezi Brity a Indy, ale i o velkých propastech mezi lidmy ze stejných skupin.

Ukázka:

"Paní Moorová, smím doktora Azíze obtěžovat s naším problémem - totiž naším angloindickým problémem?" "Je to váš problém, drahoušku, ne můj." "Ach ano, to je pravda. Nuže, jakmile si vezmu pana Heaslopa, stanu se členkou společnosti, které se říká Angloindové. Budu jednou z nich." Azíz zvedl na protest ruku. "To není možné. Odvolejte to hrozné slovo!" "Ale ano, budu; je to nevyhnutelné. Tomu označení neuniknu. Čemu doufám uniknu, je mentalita té společnosti. Ženy jako -" Zarazila se, zdráhala se je jmenovat; ještě před čtrnácti dny by směle řekla: "Paní Turtonová a paní Callendarová," teď ale pokračovala: "Některé ženy jsou tak - inu tak nevlídné, povýšené vůči Indům, a musela bych se do krve hanbit, kdybych jednou měla být jako ony, jenže - a to je můj problém - ve mně není nic výjimečného, nic výjimečně dobrého nebo silného, co by mi pomohlo vzepřít se svému okolí, nedopustit, abych se jim připodobnila. Mám žalostné nedostatky. Proto straním Akbarovu 'univerzálnímu náboženství' nebo obdobným myšlenkám - ráda bych k lidem zůstala slušná, zachovala si rozvahu. Rozumíte mi?" Její slova ho potěšila, ale zmínka o sňatku na něho zapůsobila mrazivě. Uzavřel se, do těchto věcí se nemínil dál zaplést.