Jajďule

Ze života boloňáčka

Tak o mojí fenečce Jajdě jsem tady už jednou psala a teď se chystám zas.

Mé boloňské psisko už má 4měsíce a roste jako z vody!!!

Přátelštějšího psa v okolí vážně neznám a je docela problém jen tak jít po ulici, protože by s neustále s někým novým kamarádila...Největší lásku projevuje k dětem.

Krade ponožky a boty, ale nic nějak extrémně nedevastuje a po odchodu z domu si můžete být skoro jistí, že se nehne z předsíně, kde na vás trpělive až do vašeho návratu bude čekat.

Ráda se učí a obstojně už ovládá povely sedni, lehnout, k noze, zůstaň, čekej, jdeme, nesmíš, fuj, panáčkuj, plácnem si a popros. Jediný detail jí v tomto ohledu chybí k dokonalosti a totiž ještě úplně nepochopila, že povely se bezvyjímečně plní vždy a ne jen, když se zrovna nevěnuje něčemu jinému. Doma to ani tak nevadí, ale bez vodítka s ní chodit nemůžu, protože by se čile připojila k první osobě, která by se jí líbila a tu pak následovala snad až domů. To jsou mi pak všechny povely naprd. Ale ono to přijde...

Kapitola sama pro sebe je povel šupito presto, který používáme v časové tísni před odchodem do školy, kdy se Jajda ne a ne vyvenčit a furt by jen očuchávala rohy...Účinnost je různá, ale statisticky tak v polovině případů úspějeme.

Co se teda hafanovi vážně nedá vytknout je, že vůůůbec neštěká. Pokud se při hře o něco pereme tak vrčí, když někoho vítá tak knučí, to samo, když chce někam vysadit nebo sesadit, ale jinak je jako pěna. Že je něčeho takového jako je štěkot vůbec schopna jsem se měla šanci přesvědčit jen jednou, a to když se poprvé viděla na ulici v zrcadle (nebo spíš v kovových dveřích jednoho domu).

Z větších psů má respekt a i když by se ráda seznamovala, není pro ni než nad bezpečnoiu vzdálenost. Zato menších pejsků než je ona (i když těch tedy prozatím není mnoho) se nebojí vůbec a neustále je provokuje k některým ze svých poťouchlých štěněcích her

Ráda má i ostatní zvířátka, s naší kočkou na zahradě, s kterou se vídá jen o víkendu, jim spřátelení na úroveň vyšší kategorie respektu sice trvalo tři týdny, ale teď už se dokonce navzájem zdraví jedna kňuknutím a druhá mňouknutím.

Zahradu miluje -tráva, listí, kamínky, stromy, schovávačky,...žíznivá čára je nic proti naší Jajdě na zahradě. Jediná věc, kterou nemůžu pochopit, ale kterou dělá je, že žere hlínu. Normálně stoupne na záhonek a pase se. Na hlíně. Fuj. Omlouvám to tím, že si utužuje imunitní systém. Ale kdo ví...

Teď rošťanda chrápe a asi se jí něco zdá, protože co chvíli škubne packou nebo tlamičkou. Že by honila míček?...