Paní Bovaryová
Autor: Flaubert, Gustave
Originální název: Madame Bovary (1857)
Rok vydání: 1996
Vydavatel: Odeon
Počet stran: 301
Hlavní postavy:
Ema Bovaryová, Karel Bovary, Rudolf, Leon,...
Popis:
Ema dospívání přečetla celou řadu románků o romantických, šťastných manželstvích. Její takové bohužel není. Karel ji sice miluje, ale pohádkového prince opravdu nepřipomíná, navíc jeho profese doktora se jí příčí. Navíc žijí na vesničce, kde není ani známky po nějkých povyraženích stylu divadlo, jak ve městě, obzvlášť v Paříži. Ema se proto snaží si Paříž přičarovat alespoň prostřednictvím módního bytového vybavení, šacení a čtením časopisů. Východisko z nudného života nachází i v milencích Rudolfovi a poději Leonovi i ti ji však zklamou. Nakonec se Ema dostává do ozubených kol splátek, které dluží obchodníkovi a které není schopna splatit a rozhodne se pro sebevraždu - otráví se arzenikem.
Vlastní komentář:
Přestože bych se s Emou dost těžko ztotožňovala, docela dovedu pochopit, jak se musely (a musejí) některé ženy v manželství cítít. Obzvlášť v těch, do kterých neměly velkou šanci zasáhnout. Kniha je psána čtivě a neustále vám klade otázku- co byste dělali vy? K zajímavosti jistě přispěje i fakt, že je příběh psán na motivy skutečné události.
Ukázka:
Asi v té době si paní Dupuisová, vdova, pokládala za čest oznámit "sňatek pana Leona Dupuise, svého syna, notáře v Yvetotu, se slečnou Leokádií Leboeufovou z Bondeville"! Karel poslal blahopřejný dopis s touto větou: "Jak by byla šťastna moje ubohá žena!" Když jednoho dne bloudil bez cíle po domě, vstoupil až na půdu a pocítil pod trepkou schumlaný tenký papír. Rozbalil jej a četl: "Odvahu, Emo, odvahu! Nechci být neštěstím Vašeho života!" Byl to Rudolfův dopis; zapadl mezi bedny, zůstal tam ležet a vítr z vikýře jej dosmýkal až ke dveřím. Karel zůstal bez pohnutí a s otevřenými ústy na témž místě, kde kdysi chtěla zemřít zoufalá Ema, bledší než on. Konečně objevil malé R dole na druhé stránce. Co to je? Tu si vzpomněl, jak je vytrvale navštěvoval Rudolf, jak náhle zmizel a jak se rozpačitě tvářil, když se pak dvakrát nebo třikrát potkali. Ale uctivý tón lístku ho zmátl. "Třeba se milovali platonicky," ře1d si. Ostatně Karel nebyl z těch, kdo jdou věci na kloub; couvl před ověřováním své domněnky a jeho matná žárlivost se ztratila v moři jeho žalu.