Mistr a Markétka

Mistr a Markétka

Autor: Bulgakov, Michail

Originální název: Mastěr i Margarita (1967)

Rok vydání: 1990

Vydavatel:Odeon

Počet stran: 323

Hlavní postavy:

Markétka, Woland, Mistr, Azazelo, Kňour, Korovjev,...

Popis:

Do Moskvy přijede neznámo odkud cizí neznámý mág Woland. Ve městě ihned se svými společníky- podovíny Korovjevem, Azazelem a kocourem Kňourem (který se však mění i v člověka)- způsobí pozdvižení. Po jejich představení v divadle pobíhá po ulicích spousta žen jen ve spodním prádle, peníze se mění v bezcennosti a taxikáři proto stávkují. Zároveń zmizí část vedení divadla a v jistém nakladatelství začnou zaměstanci co chvíli proti své vůli zpívat. Zdaleka to není všechno, ale na scénu přichází Mistr, spisovatel, který spálil své dílo o Pilátu Pontském a který se nyní léčí v sanatoriu. Jeho milenka, Markétka, se ho marně snaží všude najít a nakonec se dostane k Wolandovi, satanovi, i celé jeho společnosti. Prokáže mu dobré služby a on jí tak Mistra přivolá. Společně pak z Moskvy odchází. Celou knihou prochází paralelně ještě příběh právě o Pilátu Pontském, který lituje popravy, kterou sám nařídil. (Koresponduje s biblickým ukřižováním.)

Vlastní komentář:

Přestože děj byl dost zamotaný a plný neuvěřitelných okolností a událostí, musím říct, že se knížka četla dobře. Místy se člověk těm neuvěřitelnostem zasmál, sem tam je prostě přešel. Každopádně jsem se u čtení celkem odpoutala od reality, což někdy nebývá na škodu, no ne? Takže pokud si už jen po přečtení tohoto popisu nervete vlasy, doporučuji aspoň zkusit.

Ukázka:

"Sláva bohu! Konečně se našel aspoň jeden hrdina! Všichni ostatní se rozutekli, zradili! Pojďme rychle k němu, já už si nevím rady!" a s brekem ho táhla do předsedovy kanceláře. Sotva Lastočkin překročil práh, leknutím upustil aktovku a myšlenky se mu v hlavě zmátly. A bylo věru proč. Za obrovským psacím stolem, na kterém trůnil masívní kalamář, seděl pánský oblek a suchým perem jezdil po papíře. Měl vázanku, z kapsičky mu vykukovalo plnicí pero, ale nad límcem scházel krk a hlava a z manžet nečouhaly ruce. V pracovním zápalu vůbec nevnímal okolní zmatek. Jakmile zaslechl, že kdosi vešel, zvrátil se na opěradlo křesla a nad límcem zahřměl účetnímu dobře známý hlas Prochora Petroviče: "Co je? Nevidíte na dveřích cedulku, že nikoho nepříjímám?" Půvabná sekretářka lomila rukama a vřískala: "Jen se podívejte! Není tady! Vraťte mi ho zpátky, vraťte mi ho zpátky!" Vtom kdosi vstrčil hlavu do dveří, ale s jeknutím ucouvl. Účetní cítil, jak se mu roztřásla kolena, a těžce dosedl na okraj židle, ale nejdřív duchapřítomně zvedl aktovku. Anna Richardovna poskakovala kolem, ničila mu sako a vykřikovala: "Vždycky jsem ho mírnila, když začal soptit. A teď to takhle dopracoval!" Rozběhla se k psacímu stolu a zvolala něžným melodickým hlasem, poněkud zastřeným pláčem: "Prošo! Kde jste?" "Kdo je u vás Proša?" zeptal se nadutě oblek a ještě hloubějise zabořil do křesla. "Nepoznává mě! Mě nepoznává, chápete?" zavzlykala sekretářka. "Žádám vás, abyste v úřední místnosti nedělala scény!" vybuchl zlostně proužkovaný oblek a rukávem si přisunul stoh čistých papírů se zjevným úmyslem je zaplnit příkazy.