Smrt je mým řemeslem
Autor: Merle, Robert
Originální název:La mort est mon métier (1952)
Rok vydání:2005
Vydavatelství:Euromedia Group
Počet stran:304
Hlavní postavy:
Rudolf Lang
Popis:
Příběh inspirovaný skutečnou postavou válečného zločince Rudolfa Hösse. Lang byl od dětství velmi ovlivněn svým velice přísným, zásadovým a nábožensky založeným otcem. Po jeho smrti se pokouší několikrát dostat na frontu, což se mu konečně v 16letech podaří. Ve vojenském prostředí se pak ještě více projevuje jeho charakter, bez mrknutí oka se staví smrti. Po válce se protlouká v krizi zmítaném Německu a nakonec se stává členem SA. Ta mu najde zaměstnání v hřebčinci, kde nakonec díky pracovitosti přichází k vlastnímu statku a ženě. Strana ho pak ale potřebuje jinde - jako velitele vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Lang, nyní již člen SS, se tedy slepě a odhodlaně pouští do plnění nového úkolu - a pod jeho velením je vybudován tábor smrti schopný zlikvidovat 5000 "jednotek", jak o tom sám Lang mluví, denně. Když Německo druhou světovou válku prohraje a vůdčí osobnosti nacismu páchají sebevraždy, bere to Lang jako zradu, neboť cítí, že vina za plnění hrozných rozkazů taď leží na podle něj "nevinných lidech", kteří jen plnili rozkazy. Když je pak sám souzen, vlastně ani nechápe za co.
Vlastní komentář:
Skvěle, čtivě a věrohodně napsaný příběh o ztrátě smyslu pro lidské hodnoty, o zrůdách, které byla schopna doba a společnost vyprodukovat a o hrůzách války a jejich pozadí. Knížka nám nabízí jiný pohled na věc, která se sice v literatuře i kinematografii docela objevuje, ale o které, zdá se, má stále ještě hodně lidí jen málo jasné představy. Jak jinak si vysvětlit počínání některých menšinových skupin totiž nevím. Doporučuji přečíst všem.
Ukázky:
"Já tě nechápu. Když padne vysoký velitel do zajetí a spáchá sebevraždu, tak je to správné. Aspoň tady to tak říkali všichni. Jenom si vzpomeň, copak se Paulusovi u Stalingradu nevyčítalo, že neudělal totéž?" "No tak, co je s tebou,"naléhal po chvíli."Aspoň něco řekni. Připadáš mi, jako bys zkameněl. Nebo si snad myslíš, že nejednal správně?" Oči mi zaslepily bolest a vztek. Cítil jse, že mnou Georg prudce třese. Řekl jsem bezbarvým hlasem: "Zradil mě." "Reichsführer!" ozval se Georg. Spatřil jsem, jak mě upřeně pozorují jeho oči, oči plné výčitek, a vykřikl jsem: "Tomu ty nerozumíš! Vydal hrozné rozkazy a teď nás nechává, abychom tu vinu nesli sami!" "Reichsführer!" křičel Georg. "takhle ty mluvíš o reichsführerovi!" "...Měl se postavit... měl říct,...'Jedině já jsem odpovědný...!' Takhle je to jednoduché! Rozkousneš ampulku cyankáli a svoje lidi necháš v tom!"
"Jste ještě stále tak pevně přesvědčen, že bylo nutné vyhladit Židy?" "Ne. Už o tom nejsem přesvědčen." "Proč?" "Protože Himmler spáchal sebevraždu." Velice se podivil a já pokračoval: "To dokazuje, že nebyl opravdovým šéfem. A když nebyl skutečným šéfem, mohl mi velice snadno lhát, když mi vysvětloval, že vyhlazení Židů je nezbytné." Odpověděl mi: "Mám tomu rozumět tak, že kdyby se to znovu opakovalo, vy byste to už neudělal?" Rychle jsem odpověděl: "Dělal bych to, kdybych k tomu dostal rozkaz." Dlouho na mě hleděl, růžová pleť mu náhle zrudla a pln pobouření se zeptal: "Jednal byste proti svému svědomí!" Postavil jsem se do pozoru a díval se přímo před sebe: "Promiňte, zřejmě nechápete moje stanovisko. Nemám právo zabývat se tím, co si myslím, Mou povinností je poslouchat."