Petr a Lucie

18. prosinec 2007 | 15.43 |
› 

Petr a Lucie

Autor:Rolland, Romain


Originální název:Pierre et Luce (1920)

Rok vydání: 1970

Vydavatelství: Odeon

Počet stran: 130


Hlavní postavy:

Petr, Lucie,...

Popis:

Ve válkou zmítané Francii se několikrát náhodou setkají dva mladí lidé, kteří se do sebe zamilují. Mladík Petr má za půl roku odejít bojovat na frontu a jeho život mu proto už teď připadá k ničemu, bez budoucnosti. Malířka Lucie taky o budoucnosti raději nepřemýšlí. Dokud však nepozná Petra. Společně se baví o společném životě a manželství, přestože to vidí jen jako vysněnou představu, které se kvůli válce nikdy nedožijí. Když se přiblíží doba Petrova odchodu na frontu, rozhodnou se zasnoubit. Jdou proto do kostela, když v tom je Paříž opět bombardována a cílem se stává zrovna onen kostel. Život Petra i Lucie tak končí pod pilířem.

Vlastní komentář:

Myslím, že se autorovi velice podařilo popsat vnitřní pocity hrdinů i vedlejších postavi válečnou náladu Paříže. Knížku protíná paralela války a lásky Petra a Lucie. Celkově vzato mám z knížky dobrý pocit, ale samotný příběh mi přijde poněkud...fádní.

Ukázka:

Jeho duchovní růst byl již několik měsíců zaražen, jako když je mladý stromek v plném květu spálen :ledovými muži". Nebyl z těch praktických mladíků, kteří využili všech studijních úlev poskytovaných nastávajícím vojákům, aby chvatně dosáhli vysvědčení u shovívavých examinátorů. A o nic více nepociťoval zoufalou dychtivost jinochů, kteří, když před sebou vidí blízkou smrt, nenasyně polykají dvojnásobná sousta a hltají tolik vědomostí, že si je nikdy nebudou moci ověřit ve skutečném životě. Neustálý pocit prázdna, které bylo na konci, prázdna, které bylo vespod, všude skryto pod krutým a nesmyslným šalebným zevnějškem světa, ten pocit podtínal každé jeho nadšení. Dychtivě se vrhal ke knize, k nové myšlence - ale hned se zarazil, hned zasezmalátněl. Nač to? Nač se učit? Nač se obohacovat, když je nutné všechno ztratit, všechno opustit, když nic nám nenáleží? Aby lidská činnost, aby učenost měla smysl, k tomu je nezbytně třeba, aby jej tamé měl život. A žádné úsilí ducha, žádná pokorná touha srdce nikde neviděla smysl života. A tu se najednou ten smysl objevil sám od sebe... Život měl najednou smysl... Co to tedy bylo? - A když tak hledal, odkud září ten úsměv v jeho nitru, spatřil pootevřená dívčí ústa a rty mu zahořely touhou přitisknout se na ně.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře