nepřicházím s žádnou novou pobuřující a průlomovou myšlenkou ani teorií, pouze v tento dnešní krásný květnový den, plný stresu, povinností, problémů a spěchu, vyvolávám do celého světa to spásné heslo, které přináší (alespoň dočasně) pocit úlevy a zadostiučinění:
Nechme to koňovi, ten má větší hlavu!
Koneckonců ráno moudřejší večera.... Proč mám neustále pocit, že všichni každé dnes dřeme až na zítra, které se nicméně pokaždé, když přijde, změní v ono dnes? Copak si necháme celý život takhle prosvištět ve vidinách na další den?
Jednou mám snad právo svobodně se rozhodnout a na chvíli z toho začaroveného kruhu vyskočit.
A tak balím matiku, latinu, literaturu, psychologii i němčinu a půjdu (konečně jednou) brzo spát.
Kašlu na písemku z biologie na rozmnožovací soustavu.
Nechávám ji taky koňovi. Ten má větší...
A co vy? Nemáte toho dnes už taky až nad?
Vaše Lelie