Nouzový východ

Před pár dny jsem si na okno přillepila ceduli "Nouzový východ". Kdokoli teď přijde do mého pokoje začne se smát. Má čemu. Nejsem si ale jistá, že zrovna onomu nápisu. Ale ono je to vlastně stejně jedno a někdy se směji s nima.

Jen v noci, když přemýšlím nad světem a nad bytostma, které mě v něm obklopují, sednu si někdy na okno a přeju si (jako asi tolik dalších lidí), abych mohla oním nouzovým východem odletět někam hodně, hodně daleko.

Možná, že právě tomu se každý, kdo vkročí do mého pokoje, tolik směje.

A proč ne. Koneckonců, co jim zbývá.