Na jih od hranic, na západ od slunce

Na jih od hranic, na západ od slunce

Autor: Murakami, Haruki

Originální název: Kokkjo no minami, taijó no niši (2001)

Rok vydání:2004

Vydavatelství:Odeon

Počet stran: 176

Hlavní postavy:

Hadžime, Šimamoto, Jukiko, Izumi...

Popis:

Japonský jedináček popisuje svůj život, jehož mezníky de facto ztělesňují ženy. První, která, jak sám cítí, ho ovlivnila už v dětství, je ŠImamoto, také jedináček, která navíc kulhá. Stěhování na střední školy jejich vztah na pomezí přátelství a lásky ale přetrhne. Jako teenager chodí Hadžime s Izumi, něžnou a stydlivou dívkou, která ho ale bezmezně miluje a které tak doslova zlomí srdce, když ji podvádí s její sestřenicí. Neschopen se plně znovu zamilovat se Hadžime protlouká životem, dokud se nesetká s Jukiko. To je konečně ta, kterou dovede milovat a nadchnout se pro ni. Bere si ji, zakládá dva jazzové bary, narodí se mu dvě dcery. Hadžime by konečně mohl být spokojený, ale jeho životu pořád něco schází. A ve středních letech se opět setkává s Šimamoto. Přesto, že Hadžime svou ženua rodinu miluje, zamiluje se do Šimamoto a byl by ochoten s ní i utéct a začít někde nový život. Šimamoto se ale od dětství hodně změnila, nekulhá, je zahalena tajemstvím. Přichází za deště a jednou za čas zmizí s tím, že se možná za nějaký čas zase objeví. Hadžime se od ní nedozvídá víc, než že nikdy nepracovala, že měla holčičku, která ale den po porodu zemřela... Jukiko vydedukuje, že má Hadžime známost a ptá se, zda ji chce opustit. On ale neví. Nakonec odjíždí s Šimamoto na chatu, kde se poprvé pomilují a Hadžime se rozhodne s ní druhý den odejít. Ráno je ale Šimamoto pryč. Hadžime se tedy vrací k Jukkiko, která mu odpouští, a společně plánují lepší budoucnost.

Vlastní komentář:

Příběh muže, který byl, je a vždy bude individuál. Nedokáže se přesně zařadit, vždy jde svou, na Japonce až příliš evropskou cestou. Nejen v tomto aspektu se kniha podobá Murakamiho Norskému dřevu (když nic jiného, tak v obou názvech se vyskytuje název písně). Příběhy jako takové se ale liší a těžko soudit, který mne zaujal víc. Zajímavými myšlenkami se hemží oba. Na jih od hranic, na západ od slunce, tam kde je nový život a tam, kde je smrt. Líbí se mi, že záhady kolem ŠImamoto se nevyjasní, protože by to nejen její postavě ubralo mnoho z kouzla, kterým Murakami knihu obdařil. Vřele doporučuji.

Ukázka:

"To bude asi jiný život, než vést bary v Aojamě." "To tedy asi ano," usmála se, a nepatrně sklonila hlavu."Úplně jiný. A trvá den za dnem a rok za rokem." "Ale co v zimě? To se na Sibiři přece rolničit nedá." "V zimě pochopitelně odpočíváš," řekla. "Jsi doma a děláš práce, které se dají dělat i v místnosti. Když přijde jaro, vyjdeš zas ven a pracuješ na poli. Jsi prostě rolník. Dokážeš si to představit?" "Myslím, že jo." "A pak se v tobě jednoho dne něco zlomí." "Co by to mělo být?" Zavrtěla hlavou."Já nevím. Prostě něco. Když tak pořád a pořád den co den vídáš slunce vycházet na východě, putovat oblohou a klesat na západu, něco v tobě nakonec praskne. Necháš nářadí ležet na zemi a jen jdeš a jdeš, jako posedlý, bez jídla a bez pití, až nakonec padneš na zem a umřeš. To je hysteria siberiana." Představil jsem si takového umírajícího rolníka ze Sibiře. "A co tam vlastně je, tam na západ od slunce?" zeptal jsem se. Jen znovu zavrtěla hlavou. "To nevím. Možná vůbec nic. Anebo Něco s velkým N. Ale rozhodně to bude něco trochu jiného, než co je na jih od hranic."