Afterdark

25. leden 2009 | 11.38 |
› 

Afterdark

Autor: Murakami, Haruki


Originální název:Afutádáku (2004)

Rok vydání:2007

Vydavatelství:Odeon

Počet stran: 160


Hlavní postavy:

Mari, Eri, Takahaši, Širakawa, Kaoru,...

Popis:

Mariina starší sestra Eri na sebe odmala strhávala svou krásou Sněhurky a křehkým zdravím veškerou pozornost. Všem připadá tak dokonalá, že si nikdo z jejích blízkých nepřipouští, že by sama mohla mít problémy. Nejméně ze všeho Mari, která se se sestrou téměř nebaví a plně se věnuje studiu. Jednoho dne oznámí Eri rodině, že si jde odpočinout a už tři měsíce od té doby spí, aniž by ji bylo možné probudit. Teprve nyní Mari napadá, jak zbytečně si spolu nerozuměly, a má výčitky. Sama proto zažívá bezesné noci. Jednu z nich hodlá strávit v náruči literatury v restauraci. Tam se setkává s Takahašim, dalším obdivovatelem její sestry, se kterým se Mari letmo seznámila před několika lety na rande ve čtyřech, kde oba dělali náhradníky. Takahaši po chvíli odchází na zkoušky se skupinou, Mari pokračuje v četbě. Vyruší ji neznámá žena, kterou prý za Mari poslal Takahaši, protože umí čínsky. Mari s ní odchází do hodinového hotelu, kde má zjistit od zbité prostitutky, co se stalo. Širakawa, který ji zmlátil, mezitím pokračuje v práci na softwaru  firmy, kde pracuje, po skončení plánuje menší nákup a pak návrat za ženou a dětmi. Tuctový občan, od kterého by nikdo podobně zvrácené chování nečekal. Kaoru, žena, která přivedla Mari, navede na Širakowu stopu místní mafii, zaměstnavatele oné čínské prostitutky. Kaoru Mari děkuje a docela se spřátelí. K ránu se Mari opět setkává s Takahašim, který jí letmo odhalí, kolik problémů Eri měla, a slíbí, že Mari napíše dlouhý dopis, protože by se s ní ještě někdy rád setkal. Mari se vrací domů a jako už po tolikáté ulehá do postele za svou spící sestrou. 

Vlastní komentář:

Zase trošku jiný styl Murakamiho. Příběhy se prolínají a my tak střídavě sledujeme děj asi na třech frontách. Celý děj se odehrává během jediné noci a jednotlivé části jsou proto označeny přesným časem. To je jeden z důvodů, proč kniha působí stylem filmového scénáře. Právě to mnohdy vnese do čtení napětí a jakési tempo. Osudy postav zůstanou čtenáři skryty, za jednu noc, kterou sledujeme jejich život, se sice jejich cesty o pár stupňů vychýlí z původního kurzu, ale my stejně vlastně nevíme, kam směřují. Jedna z knih, kdy jsem opravdu po přečtení čekala na pokračování.

Ukázka:

Uplyne necelých pět minut. Mari vstane ze židle, sundá čepici Red Sox, poupraví si rozcuchané vlasy, sundá si hodinky. Všechno to položí na sestřin stůl. Svlékne svou baseballovou bundu i parku s kapucí. Svlékne i flanelovou košili, kterou měla pod nimi, a nechá si jen bílé tričko. Stáhne si tlusté sportovní ponožky, sundá si džíny. A pak tiše zaleze k sestře do postele. Když se v peřinách dostatečně zabydlí, obejme útlýma pažema svou na zádech ležící sestru. Tvář jí lehce přitiskne k hrudi a chvíli tak zůstane. Napíná uši, aby jí neušel jediný úder sestřina srdce. Oči má klidně, tiše zavřené. Zanedlouho jí z nich, bez jakéhokoli varování, skane slza. Docela přirozená, veliká slza. Sklouzne po tváři, spadne a promáčí sestřino pyžamo. A za ní se po tváři hned koulí další. Mari se na posteli posadí a rukou si otírá slzy z tváře. Něčeho - neví přesně čeho - je jí najednou strašně líto. Jako by udělala něco, co se už nedá vrátit zpátky. Je to docela náhlý, dost dobře nevysvětlitelný pocit. Ale je tu. Slzy se valí jedna za druhou. Mari ty kanoucí slzy chytá do dlaně. Právě prolité jsou horké jako krev. Ještě v sobě mají tělesné teplo. Mari najednou napadne, že by třeba mohla být i někde docela jinde než tady. A že by třeba i Eri mohla být na docela jiném místě než tady.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře