Betonová zahrada

Betonová zahrada

Autor: McEwan, Ian

Originální název: The Cement Garden (1978)

Rok vydání: 1993

Vydavatel: VOLVOX GLOBATOR

Počet stran: 103

Hlavní postavy:

Jack, Julie, Sue, Tom, Derek

Popis:

Jack žije s matkou, otcem a třemi sourozenci v rodinném domě dál od ostatních obydlených domů. Otec, který není na děti příliš vlídny a neustále je shazuje svými poznámkymi, se rozhodne pokrýt celou jejich zahradu betonem, aby se nemusel obtěžovat s jejím udržováním. Při práci však dostane srdeční záchvat a umírá. V rodině nastávají změny -Jack se přestává umývat, převlékat či česat, Julie začíná kouřit, Tom chce chodit v holčičích šatech, matka velmi oslabena nemocí se stává upoutaná na lůžko. Starost o rodinu tak přebýrá Julie, tak také jako jediná ví, že matka umírá. Po její smrti odnesou její mrtvolu do sklepa, kde ji pohřbí v dřevěné bedně, kterou zalijí betonem. Dál žijí sami z matčiných úspor, nemají rodinu ani známé, akorát malý Tom má jednoho kamaráda a někdy se u nich objeví i Juliin přítel Derek. Ten objeví ve sklepě bednu, kde se v betonu zatím vytvořila velká trhlina a i přes přesvědčování sourozenců zjistí, jakáže to mrtvola se v ní skrývá. Když odhalí incest mezi Julií a Jackem, rozbije beton a ohlásí vše na policii.

Vlastní komentář:

Nejsem velký fanda "příběhů s motivy horroru a zvrácené pubertální erotiky" jak je knížka charakterizovaná na přebale. Námět sice originální, nicméně děj velmi ujetý, místy dost nepochopitelný. Knížka se ovšem dobře čte, je dynamická, jazyk jednoduchý, bez složitějších slovních obratů. Popisy hlavně prostředí kolem se vydařily - lze si je snadno představit i do drobných detailů. Celkově mě snad zaujal více styl psaní a námět, než samotný děj, délka byla maximální možná - myslím, že každá strana navíc by už knížce ublížila.

Ukázky:

Shodli jsme se, že uděláme ještě další, větší várku, a tentokrát jsem mísil já a Julie nosila vodu. Při práci mi důvod, proč tohle děláme, nepřišel vůbec na mysl. Na míchání betonu nebylo nic podivného. Než se octla v bedně druhá várka, pracovali jsme tři hodiny. Šli jsme se nahoru do kuchyně napít vody. Sue spala v křesle a Tom ležel obličejem dolů na pohovce. Přikryli jsme Sue kabátem a vrátili se do sklepa. Řekli jsme si, že než ji sneseme dolů, měli bychom si připravit dostatečně velké množství betonu. To nám zabralo dlouhou dobu. Vyběhli jsme pro písek, a i když jsme měli jen jednu lopatu, chodili jsme pro něj do zahrady znovu oba. Na východě už svítalo. S kolečkem jsme se pětkrát obrítili. Nahlas jsem uvažoval, co bychom měli říct Tomovi, až ráno vyleze a zjistí, že jeho písek zmizel. Julie ho napodobila: "Vzal ho vítr," a oba jsme se utahaně zahihňali.

Derek si vytáhl z náprsní kapsy bledě modrý kapesník, roztřepal ho a přidržel si ho ne přímo na obličeji, ale v těsné blízkosti. Rozhodl jsem se ničím si nevypomáhat a krátce jsem se nadechoval mezi zuby. Derek poklepal na bednu botou. Sestry a já jsme stáli za ním v mírném půlkruhu, jako by se tam měl odehrávat nějaký důležitý obřad. Přejel prstem puklinu a nakoukl do ní. "Ať je tam co chce, je to skutečně shnilé." "Je tam mrtvý pes," Vyhrkla Julie. "Jackův pes." Derek se ušklíbl. "Slíbilas, že to neřekneš," ozval jsem se. Julie pokrčila rameny a podotkla: "Teď už na tom nesejde." Derek se nahýbal nad bednou. Julie pokračovala: "Takhle si Jack představuje...hrob. Dali ji tam, když umřela, a celou ji zalil betonem." Derek odlomil kousek betonu a pohazoval jím v ruce.