Sobota

Sobota

Autor: McEwan, Ian

Originální název:Saturday (2005)

Rok vydání:2006

Vydavatel:Odeon

Počet stran:256

Hlavní postavy:

Henry,...

Popis:

Neurochirurg Henry Perowne se v sobotu 15.února 2003 ve 3:40 ráno vzbudí a nemůže usnout. Z okna zahlédne hořící letadlo přistávající nouzově na Heathrow. Celým světem pluje otázka války v Iráku a hrozících teroristických útoků. Právě tuto sobotu se v Londýně koná největší protiválečný pochod v dějinách Británie. Henryho se to dotkne jen tak, že je uzavřená ulice přes kterou musí projet na squashový zápas. Na pokyn policisty do ní přesto vjede a srazí se s jiným automobilem, který okupují tři gangsteři. Jeden z nich má genetickou poruchu, které si Henry všimne a díky svým znalostem natolik změní téma rozhovoru, že nakonec vyvázne v pořádku. Sledujeme ho pak celý den, střídavě se dozvídáme podrobnosti z jeho minulosti a z toho, co právě dělá a přemýšlí. Večer se sejde celá rodina - žena právnička, syn hudebník, dcera básnířka a dědeček známý básník- a chystají se k večeři, když do domu vtrhnou dva z oněch gangsterů toužící po pomstě. Mají nůž a hrozí i zabitím. Celá situace skončí tím, že Henry se synem shodí, po útěku jednoho, druhého gangstera ze schodů. Po odjezdu policie se rodina vzpamatovává ze šoku, Henry je pak povolán do nemocnice, kde operuje právě chlápka, který před pár hodinami ohrožoval jeho rodinu. Může to odmítnout ale neudělá to. Zprávy ukazují obří pochod, spadlé letadlo, debatují o teroristické otázce,...Když pozdě v noci Henry konečně ulehá do postele ke své manželce, v podstatě už gangsterovi odpustil. Nepodá na něho žalobu. Svět je už tak dost plný zla a onen postižený, by měl jen zkažený zbytek svého krátkého života.

Vlastní komentář:

Popsat jeden jediný den očima jednoho člověka na 240stran je svým způsobem velká výzva, je totiž velice snadné vyčerpat nápady o čem psát, sklouznout k nudnosti a přehnanosti nebo k neuvěřitelně dlouhým popisům.

McEwanovi bych vyčetla spíš to, že si podle mě hraje na něco, co není. Tak na mě alespoň působí jeho několika stránkové odborné termíny, které jsou pro obyčejného čtenáře nesrozumitelné, neboť jsou to často termíny lékařské, které, coby neurochirurg, hlavní postava používá na sále. Jenže když si přečtu, že Perowne provedl lumbální laminektomii, mohl si pro mě za mě klidně uvařit pudink na louce zelený, protože já vůbec netuším. Jistě, můžete to brát s nadhledem, že je to prostě fakt a vůbec. Ale je sám autor natolik zkušený, aby si mohl dovolit o těchto věcech bez vysvětlení psát? To samé u squashového turnaje, který ovšem pro změnu není ani tolik náročný na terminologii jako spíš na pozornost - ono o zápase číst a vidět ho jsou dvě rozdílné věci a to hlavně na pozornost, zábavu a nudu. Po několika stránkách všech těch úderů a odrazů jsem se opravdu ptala sama sebe, zda je to skutečně nezbytné. Ale krom těchto několika výtek se mi knížka líbila, přestože si nemyslím, že by na konci knihy zareagoval Henry tak jak zareagoval. Ale to je opravdu věc názoru

Ukázky:

Přese všechny zjednodušující argumenty nedokáže Perowne sám sebe přesvědčit, že jeho rodinu terorizují pouze molekuly a chybné geny, které přerazily jeho tchánovi nos. Sám je za to také zodpovědný. Ponížil Baxtera na ulici před jeho kumpány a udělal to na základě odhadu jeho zdravotního stavu. Baxter je tu pochopitelně proto, aby před nežádoucím svědkem uhájil svou pověst. Musel Nigela ukecat, nebo ho uplatit. Ten chlápek je blázen, že ze sebe udělá spoluviníka. Baxter jedná, dokud je toho ještě schopen, protože musí vědět, co ho čeká. V nadcházejících měsících a létech lze očekávat atetózu - mimovolné a nekontrolovatelné pohyby - a chorea - bezmocný neklid, šklebení, trhavé zvedání ramenou, svírání a rozvírání prstů na rukou i na nohou - ho pak zdolá, takže bude na ulici vypadat jako směšné zvířátko. Zločin, který si vybral jako způsob obživy, se hodí pro fyzicky zdravé jedince. V určitou chvíli zjistí, že má halucinace a kroutí se na posteli, z níž už nevstane, na posteli v nějakém zařízení pro dlouhodobě psychicky nemocné a pravděpodobně bez přátel, zcela jistě neschopný v někom vzbudit alespoň závan sympatie, a tam jeho pozvolné chátrání budou zvládat, pokud mu bude přát štěstí. Teď však přijel obhájit svou důstojnost, dokud ještě drží nůž, a možná jim ukáže, aby si ho pamatovali. Se ví, ten přerostlej páprda v meďourovi se pořádně seknul, když tehdá Baxterovi urazil zpětný zrcátko. To, že Baxtera opustili jeho věrní, že ho utřel nějaký cizí člověk, který dokázal odejít beze šrámu, to všechno bude rázem odčištěno.