Paní Dallowayová

Paní Dallowayová

Autor:Woolfová, Virginia

Originálnínázev: Mrs Dalloway (1925)

Rok vydání: 1975

Vydavatel: Odeon

Počet stran: 257

Hlavní postavy:

Clarissa Dallowayová, Septimus, Richard, Peter,...

Popis:

Životní příběhy hned několika lidí se nám odkrývají během jednoho dne v Londýně, kde se paní Dallowayová rozhodla uspořádat večírek. Již od rána proto vše připravuje od nakoupení květin až po opravu šatů. Knížka se ovšem netočí pouze kolem paní Dallowayové, ale zavádí nás i do životů dalších neméně zajímavých lidí. Asi nejvýraznějším z nich je básník Septimus, který se po návratu z války léčí z psychické poruchy. Jeho žena se mu snaží pomoci jak nejlépe umí, ale Septimovi to připadá ještě horší. Skrze stromy a imaginární postavy došel k poznání, které by chtěl předat lidstvu, ale nakonec spáchá sebevraždu. I Paní Dallowayová končí svůj den dříve, než by možná sám chtěl - v průběhu večírku jde totiž spát. Večítek se nicméně vydaří.

Vlastní komentář:

Moc se mi líbí styl, kterým je paní Dallowayová napsaná. To, jak se vy dáte do ulic Londýna s jednou postavou, která vás při nejbližší příležitosti opouští a vy tedy následujete druhou, se kterou pak cestujete příběhem dál. Většina knížky jsou vlastně jen myšlenky nebo vzpomínky, do reality nás vždy navrací odbíjení Big Benu. Taky rozhovory nabírají nových dimenzí, když totiž často není vůbev rozlišeno co si postavy pouze myslí, a co opravdu říkají. To všechno sečteno podrtrženo přece jen o něco vykrestluje psychologii postav z jiného úhlu pohledu, než bývá ve většině knih zvykem. Jistě k tomu přispěl i fakt, že například v postavě Septima se skrývá sama V.W.

Ukázka:

Zkrátka a dobře - lidská přirozenost byla proti němu, hnusná, surová, s krvavými nozdrami. Ten Holmes byl proti němu. Doktor Holmes přicházel pravidelně den co den. Stačí jediné klopýtnutí, napsal Septimus na zadní stranu pohlednice, a zasedne si na tebe lidská přirozenost, zasedne si na tebe Holmes. Jediná záchrana je v útěku, aby to Holmes nevěděl, do Itálie - kamkoli, kamkoli, jen pryč od doktora Holmese. Jenže Rezia to nemohla pochopit. Doktor Holmes je tak hodný člověk. O Septima se upřímně zajímá. Řekl, že jim chce pomoci. Má prý sám čtyři malé děti a pozval ji na čaj, řekla Septimovi. A tak byl opuštěn. Celý svět na něho křičel : Zabij se, zabij se, kvůli nám se zabij!" Ale proč se kvůli nim má zabíjet? Jídlo je dobré, slunce je teplé - zabít se, jak? Kuchyňským nožem, to je hnusné, ty potoky krve - a pustit plyn? Byl strašně slabý, stěží ruku pozvedl. A pak - teď, když byl sám a sám, odsouzený, opuštěný jako ti, kdo mají zemřít v osamělosti, náležel mu jakýsi přepych, vznešená samota, svoboda, kterou člověk spoutaný city nemůže nikdy poznat. Holmes měl ovšem převahu, surovec s rudými nozdrami měl převahu. Ale ani sám Holmes nedokázal položit ruku na toho posledního zbloudilce při pokraji světa, na toho vyvržence, který civěl na neobydlené končiny ležící kdesi za ním, který ležel jako utopený námořník na pobřeží světa.