Radúz a Mahulena

Radúz a Mahulena

Autor: Zeyer, Julius

Originální název: Radúz a Mahulena

Rok vydání: 1961

Vydavatel: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Počet stran: 137

Informace ke hře:

První provedení: Národní divadlo - 1898

Počet jednání:4

Místo děje: Slovensko

Čas:...

Časové rozložení: ...

Informace o příběhu:

Hlavní postavy:

Radúz, Mahulena, Runa, Nyola, Vratko...

Popis:

Princ Radúz se zatoulá na nepřátelské území, kde zabije bílého jelena náležícího princezně Mahuleně. Sám činu lituje, obzvlášť když sám poprvé spatří krásnou Mahulenu. Příležitost k tomu dostává po svém zatčení, kterému neúmyslně napomohl dřevorubec Vratko. Radúz je co by nenáviděný nepřítel uvrhnut do temné věže, později přikován ke skále na tajném místě v lesích. Hlavní osnovatel jeho útrap je královna Runa, která nesnáší Radúze ze žárlivosti k jeho matce, která byla důvod k rozepři obou králů.

Mahulena za Radúzem tajně chodívá a oba se do sebe zamilují. Runa chce jejich lásku zničit a tak podstrčí Mahulene pro Radúze pohár jedu pod zástěrkou posilující medicíny. Mahulena ale naštěstí na její podvod přijde a pomocí klíče od Vratka, který se snaží odčinit své prořeknutí, se jí podaří Radúze osvobodit. Runa na jejich lásku ale uvalí kletbu - pokud Radúze políbí jiná žena, zapomene na lásku k Mahuleně. Milencům se podaří uprchnout zpět do Radúzovy země, kde přijdou zrovna k pohřbu krále. Nešťastná královna Nyola, zdrcená smrtí muže a ztrátou syna, budí smutek celého lidu. Když se náhle objeví Radúz, zaplaví ji vlna štěstí a radosti, stále ale hledá oporu a tak Radúze políbí. Mahulena, která za nimi na hřbitov nakonec přijde po dlouhém čekání na Radúzův návrat na smluvené místo, je považovaná za šílenou, když tvrdí, že ji Radúz miluje. Nakonec zůstává osamocena na kopci a zničena ztrátou své velké lásky se promnění v topol. Radúz, přestože neví proč, k němu chodívá a povídá si s ním. Nyola chce proto topol pokácet, aby se její vztah k synovi mohl vrátit zase do starých kolejí. Radúz ale brání strom vlastním tělem. Nakonec se přesto do dřeva zasekne sekyra a topol se opět mění v Mahulenu. Radúzovi se vrací vzpomínky a spolu s královnou, která poznává svůj omyl, odvádějí zraněnou, ale šťastnou, Mahulenu do hradu.

Vlastní komentář:

Příběh inspirovaný slovenskou pohádkou. Není pochyb o tom, že místy by se člověk i dojmul, některé výroky ovšem dle mého sklouzávají poněkud ke kýčovitosti. Dialogy jsou místy rýmované, objevují se i archaismy, ale celkově se čte dobře, děj má spád a dá se říct, že nezklouzává k přehnaným detailům či složitým dějovým odbočkám. Některé části opravdu mají co do sebe. Přečtení jen doporučuji .

Ukázka:

MAHULENA (pozvedne za chvíli hlavu)
Sama...Ve mně soumrak, mrtvo, chlad...Což jsem to já, a to vše se stalo mně?...Je podivné, tvor některý že všechno postrádá. Já nemám otce, matky, sester...ni domova, ni střechy...ani rakve! A zdá se mi, že světlo očí mých teď hasne též, že život uniká...Kdo vlastně zemřel mi?...Ach, ani, láska moje...Na zemi ležet, toť jediné, co se mi ještě chce...Ach, matko moje země, matko země, tys mi zůstala, ty jediná jsi věrná pod nebem, tys jedná, jež neodpuzuješ...Ty nejsi jak ti ostatní, my milujem je, oni klnou nám, my milujem je - a oni znát nás nechtějí a zapomínají za okamžik...Po tobě šlapem, a ty, ty s láskou stejnou chováš nás...a teď, teď konejšíš můj hrozný žal a šeptáš mi, jak sladký je to úděl nemyslit a necítit, jak skály, které trčí z hrudi tvé...Co dáváš jim, ten mrtvý, těžký klid, dej mi jej též, jsemť také dítě tvé...Ó, dej mi to, co dáváš trávě zde a stromům svým...Ty zůstati zde smějí, zde, kde dýše on, jdenž více nezná mě! Ó, vyslyš mě, či slyšíš pouze kletby zlé a plníš je?...Chci tebe, matko, pevně držet se, jak strom svými kořeny...Ó, slyš mou modlitbu!...Měj slitování se mnou nešťastnou...(Líbá zem.) Teď ale v hlavě dělá se mi divná mlha...(Vstane.) A nohy moje do půdy se boří...Co to je?...Ó, sladký sne, jenž sedáš na víčka...už vudím vše jen šedým soumrakem...Co údy moje divně křehnou tak?...Vše mizí, mizí...jen ta bolest zde, kde srdce posud tlouklo...Ó, to je smrt? V mé paměti jak mouchy bzučení...toť slovo nějaké...(Slaběji a slaběji.) Radúz...Radúz...Radúz...

Mezi koncem řeči mění se MAHULENA v štíhlý topol, v něm podoba její se ztrácí úplně, listy stromu ševelí a v šumu jejich zmírá pomalu slovo Radúz.