Lucerna
Autor:Jirásek, Alois
Originální název:Lucerna
Rok vydání: 2005
Vydavatel: ARTUR
Počet stran: 103
Informace ke hře:
První provedení: Národní divadlo Praha- 1905
Počet jednání:4
Místo děje:mlýn, zámeček, les a lesní zámeček
Čas: ...
Časové rozložení: jeden den a noc
Informace o příběhu:
Hlavní postavy:
Kněžna, mlynář, Hanička, Zajíček, vrchní, dvořan, vodníci...
Popis:
Přesto, že se na mlýn vztahují některé priority, neodprostila se mlynářova rodina od povinnosti svítit panstvu lucernou od jejich mlýna k záměčku v lese. Když tedy do kraje přijede nová mladá kněžna na obhlídku panství, není mlynář zrovna potěšen a lucernu by nejraději zničil. Jeho nalezenkyně Hanička se zase má zúčastnit slavnostního vítání, s čímž mlynář taky nesouhlasí. Do toho se ještě pře o starou lípu, symbol jejich rodu, kterou chce vrchnost porazit. A aby toho nebylo ještě málo, má na Haničku zálusk jeden z vodníků, kteří obývají rybník u mlýna. Mladá kněžna to taky nemá zrovna lehké, obzvlášť neustálé objíždění krajů ji unavuje a statný mlynář ji proto velmi zaujme. Nechá se jím doprovodit na zámeček a po cestě ho "nenápadně" svádí. Jeho nepřítomnosti chtějí využít k pokácení lípy, ale postaví se jim Hanička, která se do lípy vtělí. Kněžna nakonec shledává, že mlynáře nezlomí, rozbíjí lucernu a tím osvobozuje mlýn. V závěru knihy kněžna odjíždí a mlynář zůstává s Haničkou, která se po bitce u lípy opět mění v dívku.
Vlastní komentář:
Bohužel ne zrovna můj šálek čaje, s Jiráskem si prostě nekápnem do noty (tohle byl už několikátý pokus...). Chování některých postav přehnané, jiné se téměř neprojevily, vodníky a vstupování do stromu raděj nekomentuji. Samozřejmě jsem četla i několik recenzí a původní myšlenka hry mi tedy neuniká, nicméně zaujmout mne tedy nezaujala. Jazyk mi taky zrovna nejde na jazyk, takže na mě čtení působí poněkud kostrbatě. Ale zase klasika je klasika, takže od přečtení vyloženě nezrazuji
Ukázka:
BABIČKA (stane na prahu).
MLYNÁŘ: Nevzdám se té lípy, protože je mým dědictvím po dědu a pradědu, je našeho rodu od něpaměti. Rostla staletí, a kdybych vám ji vydal, padla by chvilkou. A jak moh bych dopustit, aby klesla poražena, aby padla její koruna, kdež ptactvo nocuje a spí a zpívá. A co pod ní, v jejím stínu, za parna v poledne i podvečer, co tam lidí odpočívalo a odpočine, co hovů tu, rozprávek, starých pamětí o divných dějích. Pokolení jde za pokolením, a lípa pořád chrání je a stíní.
BABIČKA: To je jako svatý strom a je mu rozumět, když v noci svatojanské jeho listí zašustí
VRCHNÍ (s úsměškem): Pěkné povídačky o pokladu, o zlaté koruně a zpěvu -
DVOŘAN: Samé výtvory tmy, pověry a nevědomosti.
MLYNÁŘ: To si jmenujte, jak chcete. Tomu neporozumíte, protože to necítíte. To je staré dědictví i naše outěcha a věříme, že dokud ta lípa vznáší svou korunu, že (ukáže na mlýn) ten krov je bezpečný.